Působivý román z okupované Paříže. Poutavý, reálný, napínavý, velice čtivý příběh, kde tentokrát není nosná romantická linka. Lucien není v žádném případě kladný hrdina a to ho polidšťuje. Je zajímavé sledovat jeho další vývoj. Víc se rozepisovat nebudu, všechno tady už bylo řečeno v pozitivních komentářích ostatních čtenářů, mně osobně se moc líbí ten od Dela111. Závěr se mi líbil, je moc dobře, že kniha takhle skončila. K přečtení ji ráda doporučím. ------------------------------------------------------------------------------------------------------- ........Když zíral na světlo ozařující prázdnou cestu před ním, usmíval se, protože si představil, co by si jeho otec pomyslel o tom, co se událo za posledních šest měsíců. Jeho syn byl prostě blázen. Zešílel kvůli skupině Židů. "Copak jsem tě nic nenaučil, chlapče?", povzdechl si profesor Bernard. Dodal by: "Selhání dítěte je selháním rodiče." Lucien však věděl, že vůbec neselhal. Myslel si, že by nedokázal pomoct druhému člověku, ale ke svému překvapení to zvládl. Byl na to hrdý. A přesvědčil se, že otec neměl pravdu.

Šťastnou cestu, Luciene, a děkuji ti za odvahu a statečnost ! Také mě tento příběh z válečné Paříže zcela vtáhl do děje a pohltil. I když Lucien ze začátku nebyl kladným hrdinou, v průběhu děje se jím stal. A já jsem mu moc fandila a získal si mé srdce... Příběh je plný emocí a já jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla. Nikdy totiž nesmíme zapomínat na válečné hrůzy !