Teprve četbou této knihy mi došlo, že si doplňuji své chabé znalosti. Vždy jsem bral autora jako vynikajícího písničkáře (slovo "folkař" nesnáší) a zjišťuji, že píše velice čtivé fejetony. V knize jsou od r.1977 do listopadu r.2008. A že je co číst ! Život disidenta nahrazuje brzy povídáním o Holandsku, zemi kam odešel ve druhé polovině roku 1978. Je nesmírně poutavé a přiblížilo mi tuto zemi způsobem, jakým od dob Karla Čapka nikdo nepsal. Jaroslav Hutka byl jedním z prvních emigrantů, kteří se v roce 1989 navrátil do své rodné země. Zpočátku s velkou slávou, narvanými koncerty. Netrvalo to dlouho. Pan Jaroslav má vzácný dar - říká "na plné pecky" to co si myslí. Samozřejmě, že tato slova jsou mnoha (zejména politikům) slušně řečeno nepříjemná. "Vláda chrání korupci a motivuje hrabivost a parlament je banda podnikatelů, kteří šijí zákony jen na sebe. Vymysleli jakýsi postkomunistický kapitalismus bez slušnosti." (XII./1994). "Polská televize si mě posadila doprostřed našeho obýváku. Začal jsem mluvit o Češích. Je to národ, který má strach o peníze, tak volí ekonomy, kteří tvrdí, že jsou pravicoví. Češi chtějí být bohatí, ale ne svobodní, zatím. Vláda slibuje jenom peníze . Slibuje je těm dole, od kterých je vybírá. Jde jí jen o udržení moci... byl jsem rád, že to říkám Polákům"... "Má dcera (4) chtěla, abych jí zazpíval naši hymnu . Když jsem dospíval, tak jí nerozuměla. Manželka Kláře vysvětlovala o co tam jde : To je ten slavný horolezec Boriš. Boriš umí po skalinách" (X/1996). Knihu jsem četl pohodově asi také proto, že mám autora - zejména jako písničkáře rád.