Nejsem odborník na Párala. Pojí mně s ním jedna osobní záležitost, ale kvůli tomu nemohu být shovívavý. Jeho poslední román je nepochopitelná snůška tužeb, vizí, nebo snad snů? Příběh je založen na pochybném základu a ubírá se nikam, záměrně okořeněn nemastnými sexuálními scénami. I ztvárněním kniha pokulhává. Text je na stránkách polovičatý, nepochopil jsem tuto variantu tisku. Knihy si vážím, protože jsem ji dostal darem. Ale dar tvorby, jakoby opustil pana Párala. Myslím, že tvořit se do nekonečna nemůže. Možná existují výjimky, ale Vladimír Páral mezi ně rozhodně nepatří...

"Lola pozorně a znalecky prohlížela uchazeče. Celkem nic moc, ale jeden byl úplně jedničkový! Ty zůstaň a všichni ostatní zmizte! ... A tyhle dvě trapné slepice už začaly kdákat, pitomě, jako vždycky. Ukazovaly na různé uchazeče ... ale ty dvě nány stejně ničemu nerozuměly ..." Abych pravdu řekla, pan Páral mě naprosto zklamal totálně brakovým textem. nemůžu se ubránit, že vydáním téhle knihy, sám zneužil své vlastní jméno. Pan Páral, jak sám říká, si nikdy moc "nebral servítky", to je naprosto v pohodě, však jsem taky neočekávala nijak "uhlazenou" vysokou literaturu, ale co jsem očekávala je rozpoznatelný páralovský rukopis na který jsem zvyklá, a který mi vyhovuje, a ten jsem prostě nedostala. Pro mě opravdu zklamání, ta jediná udělená hvězdička je pak za občasné náznaky výše zmíněného - úporně hledaného v textu, a že jsem se vážně musela snažit (možná, že si tu hvězdičku zasloužím ještě víc, než pan Páral :-). Čekala jsem totiž minimálně něco na úrovni Dekameronu 2000, Lásky v Praze nebo Playgirls, nebo alespoň na úrovni pohodového erotického příběhu z pera známého autora, jenže tuhle knihu opravdu nemůžu položit do jedné řady na pomyslném stole, tahle knížka bohužel patří někam pod stůl. Sám pan Páral o knížce říká, že vznikla za šedesát dni, tak bohužel, je to na její úrovni hodně vidět. Nejenom, že to prostě není literatura, není to ani žádným způsobem zajímavý, nebo přitažlivý erotický text. Celé mi to připadlo jako jeden, ani ne divoký, jako spíš pořádně zmatený sen, a protože jeho autor, je shodou okolností spisovatel, tak si sen někde poznamenal na kus ubrousku, či papíru vytrženého z bloku, a tak jak byl ho prostě poslal vydavateli :-). Který se mrknul a řekl si, vida, příběh o pomatených ženských, co si založily nějakou šílenou sektu, která se rozhodla opět založit funkční otrokářskou společnost, s muži otroky a dominantními ženami ... to se bude dobře prodávat, obzvlášť, když k tomu napíšeme velkými písmeny Vladimír Páral. A tak se nám, čtenářům, do ruky dostal naprosto triviální text, kde marně hledáte cokoliv, co by zaujalo. "Mazlivě si přejížděla řemínky důtek po hrudi ... bříško ... boky ... Tak tohle je teprve ten správný adrenalin. Prudce mu vrazila důtky do ruky. Tak a teď ty." Nic dalšího, zajímavějšího nečekejte, to je vážení konec :-). Nebylo to erotický, ani nijak lechtivý, nebylo to ani umělecký (tedy žádná tragikomedie) ... bylo to prostě spíš jen komický ... prostě jsem se místy neubránila úsměvu (spíš bych řekla úsměšku). Knihu jsem dočetla, to nebyl žádný problém, vzhledem k tomu, že se jednalo vlastně jen o pár stránek (sice jich je 150, ale vzhledem k úpravě textu z toho vyleze tak maximálně 60-70 stránek), a vlastně se celou dobu i bavila (takže ano tu jednu hvězdičku si pane Párale zasloužíte) ... a víte čím ... hledala jsem ... hledala jsem na stránkách, ve větách, v slovech ... pana Párala jsem hledala.