Na první pohled kontroverzní a výbušná kniha se po přečtení ukáže být spíše velmi krotkou a mnoho vysloveně nového vlastně nepřinášející. Jedná se totiž v podstatě o syntézu a téměř každé jednotlivé v knize pojednávané téma už bylo v nějaké podobě zpracováno samostatně. Vysloveně překvapit tedy může asi pouze naprosté laiky. Zároveň je ale samozřejmě dobře že kniha vznikla, neboť podobně široce pojatá práce zatím neexistuje. Možná proto, že jde svého druhu o kousání do kyselého jablka, především ale proto, že postihnout dané období je i čistě metodologicky a z hlediska práce s mnoha velmi různorodými prameny velmi náročné. Kniha samozřejmě úplně nepotěší fundamentalisty a to ani katolické ani evangelické, ale to se dalo čekat. Minulost je málokdy černobílá. Pokud bych měl něco vytnout, tak především občasné drobné chyby, plynoucí z toho, že autor "není zdejší". Například Kouřim se jistě nenalézá ve východních Čechách. Také překlad je vskutku místy poněkud nepřesný, ale není to nic, co by výrazněji bránilo čtení či pochopení knihy. Cenné je především postižení náboženské příslušnosti předbělohorského českého obyvatelstva, s potřebným a v minulosti často prakticky nezohledněným rozlišením šlechtické, měšťanské a venkovské společnosti. Mnohá témata, a to především ve druhé polovině knihy, by si jistě zasloužila podrobnější zpracování a jejich postižení je pouze velmi letmé, byť nikoli chybné. Metodologicky zajímavou otázku představuje kapitola věnovaná poutím a poutnictví. Dané téma by si přitom zjevně zasloužilo samostatnou studii, či spíše řadu studií. Vždyť téměř žádné poutní místo dnes nemá moderně a kriticky zpracovanou historiografii. Při čtení příslušné kapitoly tak nezbývá než se ptát: Skutečně byl vznik poutních míst tak výrazně iniciován "zespoda"? A jakou roli v tomto procesu hráli například místní duchovní? Legend o vzniku jednotlivých poutních míst či o jednotlivých zázracích je mnoho a pouze na základě dochovaných písemných pramenů dané téma patrně nelze objektivně postihnout. Skutečně můžeme v tomto případě s prameny pracovat tak nekriticky, jak to autor činí? Samozřejmě ano, cituje přece pouze historické prameny, ale stejně... Z výslechových protokolů vzniklých za použití práva útrpného by také citoval podobně nekriticky? Celkový dojem: 80%

Mizerný překlad, který začíná už nešťastně převedeným názvem. Snaha spojit dvě stránky rekatolizačního procesu- represivní a pozitivní prostředky - je jistě chvályhodná, protože to zatím nikdo z historiků nenapsal. Bohužel, ale autor vybírá jen některé prostředky a zůstává tak na půli cesty. Vidění z venku (zvlášť pro období takto zatížené nacionalistickými konotacemi u nás) je vždy ku prospěchu, ale autor v tomto případě není seznámen se zásadními prameny a literaturou a dospívá k dost tristním dezinterpretacím některých dějů a má tam některé faktické boty... Škoda.