Válka je mým osudem

Obě dámy už dlouho s obdivem sleduji, jejich aktivity jsou nekonečné a jejich důkladná a častá zpravodajství z válečných zón mají podle mě daleko větší hodnotu, než ty od CNN s ČT dohromady. Nezkreslují, nesnaží se nás vychovávat, dostanou se až na frontovou linii a nebojí se ukázat na viníky válek. Skoro by se dalo říct za vším hledej sultána Erdogana (a ropu, samozřejmě). Sýrie, Arménie, Libye, Kurdistán, Ázerbájdžán, žoldnéři najatí Tureckem, drony z Turecka, peníze z Turecka, nafukující se Turecko. Během četby o zoufalství Kurdů, jejichž celé oblasti turecké letectvo systematicky likviduje, se mi vybavuje holokaust. OSN, její Rada bezpečnosti, supervelmoci - jako by už zase přestaly fungovat. Reportáže i fotky na výbornou, ale ta beznaděj, co z nich trpce probublává… 100 % (zatím 29 hodnotících s průměrem 92 %).

Je to deník jedné fáze války na severu Sýrie? Je to mediální cestopis obou autorek? Je to sborník rozhovorů s lidmi, jejichž život ovlivnila válka v Sýrii? Je to otevřený dopis/agitka za Rojavu/proti turecké agresi? Není to ani jedno z toho, ale zároveň vše zmíněné a ještě něco navíc – pohled na válku v Libyi, uprchlíky v Libanonu... Jsem jeden z těch, kteří konflikt v Sýrii sledovali pravidelně. A byl bych poslední, který by hájil turecké invaze na sever Sýrie směřované proti tamní samosprávě Rojavy. Kniha mi ale svým neujasněným cílem nepřinesla mnoho nového, spíš opakovala jiným, zaujatým (v obou smyslech slova), pohledem. Ale rozumím, že pro člověka, který o tomto konfliktu slyšel jen ve zprávách, to může přinést doplnění dalších rozměrů reality, která je samozřejmě vždy mnohem barvitější, než jen černobílá.