Nulová linie

Kniha mluví sama za sebe. Není co dodat. Čtěte. 5*

Ačkoliv jsem čtenář fantasy a románů, občas sáhnu po něčem, co se absolutně vymyká mým oblíbeným žánrům. Jednou z takových knih je i Nulová linie od novinářky Lenky Klicperové. Tato poměrně rozsáhlá kniha je napsaná přímo z Ukrajiny v době války - z doby, kdy Rusko napadlo Ukrajinu. Celá kniha je rozdělena do takových “oddílů který se každý odehrává na trochu jiném místě. Začínáme přímo na Nulové linii, což je nejpřednější linie, kde se střetávají vojáci obou stran. Boje tam bývají nejhorší. Lenka se dostala na nulovou linii, kde potkala českého vojáka Taylora (určitě jste o něm slyšeli, jeho smrt totiž prolétla všemi českými i zahraničními médii) krátce předtím, než bohužel zahynul. Jemu na konci knihy věnuje dopis, u které jsem popravdě měla dost slzy v očích. Od nulové linie se pak přesunula dál do vnitrozemí Ukrajiny, dostala se do Charkova, Kyjeva, Žytomyru a dalších větších i menších měst a vesnic Ukrajiny, sbírala tam příběhy od lidí, kteří přišli o své domovy, kteří utíkaly před válkou, i od vojáků a lidí, kteří svoji vlast brání před okupanty. Celý text knihy, vyprávějící o tom, jak Lenka projíždí Ukrajinou a sbírá příběhy a “historky od místních, doprovázejí fotografie ať už okolí vybombardované od Rusů, nebo lidí, se kterými se Lenka setkala. Společně s ní byla na Ukrajině i její kamarádka Jana. Nečte se to jednoduše. Vůbec. Četla jsem to pomalu, po kouscích, protože u toho nejde vydržet delší dobu, aniž by vám z celé té situace nebylo špatně. Odnášejí to civilisté, kteří jen chtěli žít svůj život. Ale i přesto, jaké je to těžké čtení, tak doporučuji všem si tu knihu přečíst.