Drak spí

Aj tento siedmy diel ma chytil  svojou tichou, hustou atmosférou malej dediny, kde má každý niečo za ušami. Autorka tu štandardne ukazuje, že vie pracovať s psychológiou postáv a napätím bez toho, aby tlačila na konečný efekt. Príbeh sa rozbieha pomaly, ale presne tým spôsobom, ktorý ťa vtiahne a nechce pustiť. Postavy pôsobia prirodzene a ich vzťahy sú jednou z najsilnejších stránok knihy. Celkovo je to premyslená, pokojná detektívka, ktorá stavia skôr na atmosféru než na krvavé šokantné scény.

Tentokrát mě Michaela Klevisová příjemně překvapila, je to moje třetí kniha od ní; knihy „Čekání na kocoura“ a „Prokletý kraj“ se četly dobře, ale nějak zvlášť mě neohromily. Tahle detektivka mě prostě bavila, bylo v ní to, co mám tak ráda, i když pro spoustu čtenářů je to obehrané téma: Vzpomínky, návraty, dávná dětská přátelství, ke kterým se nelze vrátit, pátrání po kostlivcích schovaných ve skříni, to vše mě hodně oslovuje a nevadí mi stejné téma v jiných kulisách. Tady navíc opravdu hodně dobře vylíčená letní atmosféra u jihočeského rybníka a zašmodrchané vztahy v malé samotě uprostřed lesů, v „Prokletém kraji“ se mi obdobné pitvání vztahů zdálo přehnané, tady mi to k detektivnímu příběhu sedlo. Navíc se mi líbila lehounce strašidelná a tajemná, ale nijak vyhrocená atmosféra, líbilo se mi, že autorka netlačila na pilu. Na Novobystřicko jsem za mlada jezdívala (rybník Osika a tajemný, tenkrát zpustlý a volně přístupný kostel v Klášteře, ke kterému jsme jako studenti pořádali tajné noční výpravy. Ale to už je nějaký pátek…). O to víc mi byly popisované lokace bližší. Takže fajn odpočinkové letní čtení.