"Označuji texty jako parafráze, protože Verlaine je příliš zvukomalebný, než aby se dalo převody mít za překlady," říká o svém přetlumočení Verlaineových veršů do češtiny básnířka Zdeňka Bergrová. I bez tohoto tvrzení lze však předpokládat, že podobně jako ostatní tvůrce, kteří se pokusili "přesadit" Verlaineovy verše do tuzemského prostředí, i jí imponoval tento typ poezie, znamenající pro mnoho překladatelů nepsanou výzvu. Snad je to proto, že Verlainova intimní lyrika, jež je především v tomto výboru obsažena, vyniká zvýšenou zjitřeností. Navíc je komponována v klasických rýmovaných polohách, neboť autor sám byl nepřítelem volného verše. Zároveň v sobě nese nezaměnitelný náboj hudebnosti, vnitřní chvění i jakýsi "zamlžený" výraz, jenž se odráží i v hlavním Verlaineově tématu, a to v motivu nenaplněné lásky.