Napsané hezky z pohledu "aspíka." Líbí se mi, že je zde rozebírána i, v současné době hodně diskutovaná, inkluze, právě z pohledu člověka, kterého se přímo týká.

Velmi příjemné překvapení! O autismu už mám načteno docela hodně, ale tahle paní mi opravdu "sedla". Ví, o čem píše, ten její prožitek je velmi reálný, ale přitom sama sebe dostatečně kontroluje a dokáže být kritická. Její kritika samozřejmě směřuje i jinam - k určitému typu lidí, k systému jako takovému, ke společenskému nastavení, ale vše podává velmi sympaticky, ne ve zlém, spíše se snahou o nápravu a porozumění, je-li to vůbec možné. Podle svého syna vím, že mnozí aspíci mohou být velmi inteligentní, ale na Denise Linke je mi sympatická její láska ke knihám a taky "jazyková inteligence", možná spíše výborné vyjadřovací schopnosti. Nevím, nakolik je to i zásluha paní překladatelky, ale výsledek je úžasný a já smekám. Výborné jsou zmínky o genezi PAS i o dlouhodobě tradovaných příčinách (např. očkování); autorka uvádí relevantní odborná data jen jakoby mimochodem, ale velmi pregnantně a jednoznačně. Zajímavá je i rozsáhlá část textu věnovaná inkluzi, skvělé postřehy! Dostala mě i kapitola s názvem Na matrice s Barbrou Streisandovou. Odlehčená, ale přitom velmi záslužná kniha napsaná inteligentní mladou ženou, shodou okolností autistkou. Velmi doporučuju! "Inkluze nemá omezenou platnost. Není to něco, co by se mělo polovičatě odbýt během pár let školní docházky, jen aby se na to s prvním krokem do skutečného života hned zase zapomnělo. Lidé s postižením totiž neodejdou. Nerozplynou se ve vzduchu s posledním zaklapnutím učebnice matematiky. Den po ukončení školy se probudí, stejně jako všichni ostatní, a touží po dobré práci nebo po dalším studiu. Lidé s postižením, kteří jsou schopní pracovat s lidmi bez postižení, protože se jim dostalo stejného vzdělání, pak najednou sedí v kanceláři nebo v posluchárně nebo v kantýně. Zní to náročně, já vím. Lidé s postižením potřebují pomoc. Lidé bez něj ale také."