Labutí píseň faraonů

Kniha se zabývá jedním z nejméně známých období Faraonského Egypta - vládou 21. až 31. dynastie. Kniha začíná pádem Ramessovců, pokračuje tzv. třetí přechodnou dobou, Sajskou renesancí, Perskými nadvládami a končí Alexandrem Velikým. Kniha se čte, i přes velké množství událostí a nedostatek dobových pramenů, docela dobře. Na knihu dějově navazuje další autorova kniha - Ptolemaiovci - Z makedonských hor na trůn faraonů.

Jsem velmi rád, že se autor pustil do málo známého období egyptské historie 11.-4.stol. přn.l. Přináší zasvěcený pohled do komplikované změti dynastických vztahů, důvodů změn stylu vládnutí, roli knězí, vojenských emigrantů z Libye, nebo dnes prakticky neznámé epizody jako vláda núbijských faraónů. Autor dovedl nalézt a zkompletovat mnoho materiálu, včetně podrobných map, rodokmenů, atraktivních obrazových příloh. Grafická úprava knihy je rovněž velmi zdařilá. Vyloženě potěší nové informace k problémům jako zmizení Kambýsovi armády v poušti, vládce Chabaš jako pravděpodobný poslední neznámý faraón co mizí z historie roku 335 př.n.l. Výklad a styl jazyka plynulý, navíc často přítomen kontext objevů. Dějiny Egypta jsou ovlivěny okolím, proto autor po 2/3 knihy má vcelku slušné historické sumáře, co se dělo v Izraeli, Asýrii, Urartu atd. Problém mám s tou úrovní znalostí těchto shrnutí pro epochu perské nadvlády, rovněž velký prostor věnovaný řecké historii mi přijde jako násilné propojování. Perská historie je značně zkreslená tím tradičním pohledem, hele oni prohráli válku s Řeky a jsou slabí, říše měla povstání a problémy. Ne Peršani nebyli slabí, nehroutili se, a povstání satrapů problém nebyl, ale nemám tady prostor to vysvětlit. Nemůžeme dnes psát historii stylem, že Persie byla špatná a slabá, proto že víme, jak ji porazila Makedonie. Rovněž některé věci k řecké historii bych vynechal, nebo upravil (raději zcela vynechal). A naprosto zcestné mi přijdou názory autora, že ekonomicky perskou říši táhly pobřežní města. Netáhly (to Babylónie, Elam aj.), Dáreios I. nedobyl Babylón lstí, ale porazil jeho vojsko, město hned obsadil, žádné 2 roky obléhání. Prostě i když autor ví, že některé primární zdroje jsou zkreslené a vyvrácené novým výzkumem, má tam občas tradiční balast. Jenže tohoto si běžný čtenář nevšimne, mě ten telelologický výklad dějin dráždí, ukončil bych dějiny Egypta buď rokem 343, a Chabaše, pozdější směřování země hodil do epilogu. Nicméně přes všechny mé výhrady je to pořád velmi kvalitní publikace, která znalosti laiků posune vpřed v mnoha případech. Proto ostatní mohou v hodnocení počítat 4 hvězdy, protože ty věci, co vadí odborníkovi se laika netknou.