Nad konečným hodnocením knihy jsem chvíli přemýšlel......především musím velmi ocenit styl psaní Niklase Natt och Daga, neboť jeho košatý jazyk (nesporně také dobrá práce paní překladatelky) i forma psaní, která je jakousi kombinací přítomného a budoucího času (mám na mysli např. Emil vstoupí....Cardell vchází...), stejně jako vylíčení ponuré atmosféry tehdejší stockholmské společnosti, a konečně i autorova snaha završit celý příběh, byly parádními atributy knihy a moc mě bavily. Kniha samotná je součástí trilogie, ale z mého pohledu je to trochu atypické - zatímco "jednička" Vlk a dráb byla samostatným případem, "trojka" Honicí psi jakoby volně navazuje na "dvojku" Tři růže a dovršuje příběhy hlavních hrdinů Emila, Mickela, Anny a parchanta Cetona. Jinak řečeno, hlavním záporákem je zde (pominu-li tedy spousty dalších lumpů a psychopatů z prostředí tehdejšího "vysokého" světa Švédské společnosti) opět Tycho Ceton. Nevím, zda je na vině jakési otupění z mé strany, nebo tak knihu vnímají i někteří další čtenáři, ale v porovnání s prvními dvěma částmi trilogie se mi zdá "trojka", jakoby méně "drsná" a syrová...... V každém případě se ale jedná o výbornou knihu, která myslím čtenáře jedničky a dvojky uspokojí, a to zhruba do strany 404. Samotné vyvrcholení příběhu mě však přece jen malinko zklamalo, a to z důvodů podobných, jak je níže vyjádřila např. Jitka7326. Nevím, zda to dokážu dobře popsat, ale - naprosto chápu, že s ohledem na charakter díla, autorův styl a dobu, do které celou sérii zasadil, nebylo možno očekávat šťastný konec. Nejsem tak naivní, abych předpokládal, že každá kniha musí skončit "hepíkem" a "máme se rádi". Nicméně ukončení celé série mě osobně neuspokojilo a zanechalo ve mě otevřené pocity s tím, že "přece ještě něco musí přijít". Už jen z toho důvodu, že zatímco v případě Anny autor předestřel jakési světlo v jejím životě a cíl, ke kterému bude/může směřovat, Mickela Cardella a Emila Wingeho opustil bez vysvětlení (respektive v případě Emila s vyhlídkou života prostého jakékoli budoucnosti). Vzhledem k tomu, že všichni tři hlavní hrdinové ve mě za dobu čtení příběhů a seznamování se s jejich osudy zanechali silný dojem, jsem očekával přece jen jiný závěr a ukončení knihy (série) ve mě vzbudilo jisté rozpaky. To vše uvádím při vědomí toho, že se pravděpodobně jednalo o záměr autora, který tím chtěl zvýraznit neutěšenost oné doby.......po krátké úvaze však přesto za svou osobu uzavírám, že kniha bavila a zanechala ve mě vcelku hlubokou stopu. Proto dávám 5*

Autor série Michaela Cardella už ve svých předešlých knihách dokázal, že psát prostě umí a to se ani v tomto díle nezmění. Co se však změní, je množství děje v knize, která plyne tak nějak samovolně dál bez toho, že by přišel nějaký zvrat, nebo jste se dozvěděli něco nového. Zakončení knihy a tím celé série je sice poměrně chytré a ironické, bohužel po 400 stranách o ničem už nadchnout prostě nedokáže.