1795

Nad konečným hodnocením knihy jsem chvíli přemýšlel......především musím velmi ocenit styl psaní Niklase Natt och Daga, neboť jeho košatý jazyk (nesporně také dobrá práce paní překladatelky) i forma psaní, která je jakousi kombinací přítomného a budoucího času (mám na mysli např. Emil vstoupí....Cardell vchází...), stejně jako vylíčení ponuré atmosféry tehdejší stockholmské společnosti, a konečně i autorova snaha završit celý příběh, byly parádními atributy knihy a moc mě bavily. Kniha samotná je součástí trilogie, ale z mého pohledu je to trochu atypické - zatímco "jednička" Vlk a dráb byla samostatným případem, "trojka" Honicí psi jakoby volně navazuje na "dvojku" Tři růže a dovršuje příběhy hlavních hrdinů Emila, Mickela, Anny a parchanta Cetona. Jinak řečeno, hlavním záporákem je zde (pominu-li tedy spousty dalších lumpů a psychopatů z prostředí tehdejšího "vysokého" světa Švédské společnosti) opět Tycho Ceton. Nevím, zda je na vině jakési otupění z mé strany, nebo tak knihu vnímají i někteří další čtenáři, ale v porovnání s prvními dvěma částmi trilogie se mi zdá "trojka", jakoby méně "drsná" a syrová...... V každém případě se ale jedná o výbornou knihu, která myslím čtenáře jedničky a dvojky uspokojí, a to zhruba do strany 404. Samotné vyvrcholení příběhu mě však přece jen malinko zklamalo, a to z důvodů podobných, jak je níže vyjádřila např. Jitka7326. Nevím, zda to dokážu dobře popsat, ale - naprosto chápu, že s ohledem na charakter díla, autorův styl a dobu, do které celou sérii zasadil, nebylo možno očekávat šťastný konec. Nejsem tak naivní, abych předpokládal, že každá kniha musí skončit "hepíkem" a "máme se rádi". Nicméně ukončení celé série mě osobně neuspokojilo a zanechalo ve mě otevřené pocity s tím, že "přece ještě něco musí přijít". Už jen z toho důvodu, že zatímco v případě Anny autor předestřel jakési světlo v jejím životě a cíl, ke kterému bude/může směřovat, Mickela Cardella a Emila Wingeho opustil bez vysvětlení (respektive v případě Emila s vyhlídkou života prostého jakékoli budoucnosti). Vzhledem k tomu, že všichni tři hlavní hrdinové ve mě za dobu čtení příběhů a seznamování se s jejich osudy zanechali silný dojem, jsem očekával přece jen jiný závěr a ukončení knihy (série) ve mě vzbudilo jisté rozpaky. To vše uvádím při vědomí toho, že se pravděpodobně jednalo o záměr autora, který tím chtěl zvýraznit neutěšenost oné doby.......po krátké úvaze však přesto za svou osobu uzavírám, že kniha bavila a zanechala ve mě vcelku hlubokou stopu. Proto dávám 5*

Během poslechu této audioknihy jsem měla několikrát chuť knihu odložit a zařadit ji mezi nedočtené. A teď si marně kladu otázku proč jsem to neudělala. Mám se proto považovat za hrdinku, nebo spíš za naprostou krávu. Veškerý děj této knihy by se dal sepsat v jedné delší povídce. Vše okolo je pouze nastavování nudného pátrání po zmizelé osobě. Mám moc ráda knihy ve kterých můžeme stejný příběh sledovat očima někoho jiného. Ovšem zrovna v tomto případě jsem zaúpěla hrůzou, že mám sledovat stejnou nudu ještě jednou. A potom ještě jednou. No hurá. Závěr je trošku lepší, ale možná jsem si jenom oddechla, že už končí veškeré to nudné opakování. Aby toho nebylo málo, tak tento příběh vyžaduje naprosté soustředění, jinak se ztratíte v ději. Z počátku jsem se tedy docela často vracela, abych pochopila veškeré souvislosti. Protože jednou je stejná osoba popisována jménem a podruhé příjmením. Aby náhodou mozek nevyšel ze cviku, tak se autor vytasil občas pouze s přezdívkou. No nadělalo mi to slušný guláš v hlavě. Ale bylo to zbytečné, protože jak jsem se již zmiňovala, máme zde hned dvojí opakování. A tak ve finále tento děj nelze nepochopit. Audiokniha v podání pana Daniela Bambase je načtena perfektně a nemám jí co vytknout.