Vůně mateřštiny

Mateřština – mateřský jazyk, či také rodná řeč je mluva, kterou k nám matka hovořila dávno před narozením. Slýcháme ji od dětství, jsme k ní vedeni a v ní vychováni. Proto nám, i když v dospělosti kolikrát jakoby už zapomenuta, stále zní libě. Evokuje vzpomínky na dětství, na prožitky milé a nejmilejší, vzpomínky na poznávání světa. V současné době však s rozvojem průmyslu, dopravy a sjednocování Evropy, kdy došlo k většímu pohybu obyvatelstva, zaznamenáváme pozvolný ústup původního nářečí, a to zvláště v závěru 20. století. I za těchto podmínek však tato krajová nářečí přežívají, neboť lidoví tvůrci ji uchovávají mluvu pro další generace písňovou i slovesnou tvorbou v podobě bajek, veršů, povídek i písní. V průběhu let se Richardu Sobotkovi dostalo do rukou několik tiskovin psaných nářečím. Zamýšlel se proto, jak provést určité srovnání krajových dialektů, aby vynikla bohatost, pestrost a zvukomalebnost lidové mluvy. Tato drobná publikace si nečiní nárok na odborné pojednání, má být pouze nahlédnutím, špehýrkou do pokladnice lidové mluvy, která, i přes nános obecné češtiny, stále přetrvává.