Kulky a opium

Hodnotím středně. Čínské kulturní prostředí je dlouhodobě hrozné, pro evropana nepochopitelné, dodnes neuznané křivdy, dodnes sedící vězni... prostě hrůza, děs... nicméně literárně se z toho asi dalo určitě vytěžit něco více. Řada rozhovorů se opakovala podle stejného mustru - někde jsem byl, kde jsem neměl, pak jsem žil chvíli normálně, pak mě zatkli a čekal jsem na trest smrti, pak mi dali rozsudek, pak jsem seděl nebo se pracovně napravoval a pak mě pustili a mám zničený život, jsem zničený po stránce sexuální a nerozumím tomuto světu. Mnohem více mě zaujaly přílohy knihy - seznamy a příběhy více či méně náhodných obětí nebo raněných. Za sebe bych ocenila více politických přesahů, občas nějaký ten ženský pohled, méně opakujících se situací a fňukání. A na závěr - proč se to jmenuje Kulky a opium, když o opiu není v knize jediné slovo? Jednu hvězdu navíc přidávám jen za statečnost a obtížnost tématu. (květen: 1474 str.)

Není to tak dávno, co Chomsky zpochybnil "výjimečnost" utrpení českého disentu v době sovětské okupace. Česká média následně, ruku v ruce s některými politiky, zahájila soutěž ve "vytrhávání z kontextu" a "dehonestaci" mluvčího. Poměrně trapnou "minikapitolu" o úpadku myšlení v Čechách pak dovedlo k ironizující pointě aspoň několik málo obdařených, v čele s panem Uhlem, kterým za to patří velký dík. Kniha Kulky a opium jako by rozvíjela Chomského výrok - o disentu v Číně všichni podvědomě víme, ale málokoho zajímá. Přitom nejde o míru utrpení (a že tamější represe jsou skutečně velmi tvrdé), ale o jeho prostou přítomnost. Je nám lhostejná. Není obchod s danou zemí ve své podstatě souhlasem s její politikou? Ale příměji ke knize - syrová výpověď bez příkras. Zcela. Prostor v povědomí o porušování lidských práv za hranicemi se aspoň částečně zaplňuje.