1177 př. Kr. Zhroucení civilizace a invaze mořských národů

Po tom, čo sa na túto knihu odkazovalo viacero autorov radiacich sa medzi katastrofistov, záhadológov a alternatívcov, nenechal som ju dlho bokom ani ja. Čítanie je to zujímavé ale nemôžem sa ubrániť dojmu aj pod vplyvom jednej z diskusií tuná na DK, že autor použil projekciu súčasnosti na minulosť. Autor pritom patrí medzi tých "serióznych", zdrojová literatúra je uvádzaná na takmer 50. stranách, pričom poznámky pod čiarou sú niekoľkonásobné na takmer každej strane. Hlavnou témou knihy je otázka, čo spôsobilo úplny kolaps civilizácie na sklonku 12. st. pr.n.l.. Autor uvádza viacero možností vrátane invázie Morských národov a prikláňa sa k teórii, že ho spôsobilo viacero faktorov. Od prírodných pohrôm, hladomorov, vojen, sociálnych výbuchov až po ekonomický kolaps. V tom poslednom vidím tú projekciu súčasnosti. Autor píše o troch storočiach pred kolapsom ako o globalizovanej úzko previazanej ekonomike, ktorú mohol pochovať dominový efekt. V následnej dobe temna vystriedali autokratické centralizované štáty, malé mestské štáty s ekonomikou založenou na kapitalistickej dravosti. Teda zrútenie civilizácie vysvetľuje z liberálnych hľadísk. Uvádza však, že nič nie je jasné. Určité indície sú, ale jednoznačne sa nedá určiť ani to, kto boli tie Morské národy a či vykonávali násilnú inváziu. K téme sa vyjadrilo viacero odborníkov zvučných mien, autor ich tu uvádza. Doposiaľ sú to všetko hypotézy. Nejednoznačné je datovanie jednotlivých udalostí ale aj identifikácia spomínaných osôb a národov. V tejto súvislosti ma zaráža jedna vec, prečo sú tak zavrhovaní alternatívci so svojimi myšlienkami, ktorí sa zamýšľajú nad tými istými faktami... Knihu som zhltol aj napriek tomu, že textu k čítavosti ešte niečo chýba. O tomto období som mal trochu inú predstavu. Nerátal som s tým, že prechod z neskorej doby bronzovej do následnej doby železnej bol taký zásadný a vlastne menil celý známy svet. Určite si od autora ešte niečo prečítam...

Fascinující pohled do vzdálené minulosti. Pohled na hromadný kolaps civilizací na konci druhého tisíciletí před Kristem. Pohled na bouřlivou epochu. Autor se příliš nezdržuje, velmi rychle načrtává dobovou situaci, a přestože je kniha psána čtivě a jednoduše, neuškodí, když čtenář již má nějaké znalosti o dané době a místě, značné množství jmen králů, království, měst, etnik se čte lépe, pokud o nich již čtenář v minulosti slyšel (oceňuji, že autor na konci knihy přidal seznam jmen s krátkým popisem „kdo je kdo“). Před začtením se do knihy doporučuji shlédnout autorovu přednášku o tématu, odkaz na cca hodinové video v angličtině, viz diskuze. Dost mi pomohla rychle se zorientovat v situaci, připravila mě na zmíněné množství jmen osob, měst a skupin (a nemusel jsem si lámat hlavu s výslovností). V druhé polovině pak autor načrtává obraz zkázy, obraz zničených a zapomenutých měst, států a říší. Obraz je sestaven primárně na základě archeologických nálezů, popř. dochovaných písemných záznamů. Mezi tím vším se proplétá autorova snaha identifikovat příčiny pádu a kolapsu. Je nesmírně zajímavé, sledovat jak se tehdejší civilizace podobala té naší dnešní (samozřejmě s ohledem na dostupné technologie). O dalších 1500 let později následoval Řím, a dnes jsme zřejmě na řadě my. Téměř to vypadá na cyklus kolapsů a znovuzrození. Závěry ponechávám bez komentáře, čtenáři komentující přede mnou vše podstatné vypíchli. Dovolím si snad jen znovu upozornit na jednu knihu uvedenou v seznamu použité literatury, totiž Kolapsy složitých společností od Josepha Taintera, uplynulo 30 let od vydání, přesto jde zřejmě o nejzásadnější text zabývající se kolapsy civilizací. Na závěr jedno zamyšlení. Kolapsy nás fascinují. Je to tím, že podvědomě vnímáme úpadek naší vlastní západní civilizační skupiny v přímém přenosu? Nebo je to tím, že nás fascinují ty zdánlivě skokové změny, doby temna a následné znovuzrození něčeho jiného, nového? Platí zřejmě obě možnosti. Možná ve studiu kolapsů hledáme jakousi oporu, možnost nalézt něco, co udělat jinak, oddálit ten pád? Být nějak připraven? Zde se, víc než kdekoliv jinde, hodí parafrázovat Santayanu: „Ti kdo nestudují historii, jsou odsouzeni k tomu ji opakovat“, a zároveň jsem někde viděl „pokračování“ ve formě vtipu „A ti kdo studují historii, jsou odsouzeni k tomu, přihlížet, jak ji opakují ti, kdo ji nestudují“. Knihu rozhodně doporučuji, skvělý počin od nakladatelství Vyšehrad.