0 Tu

Poslední měsíc jsem žil půlkou myšlenek na magravech a na Coraabu, svět mě pohltil. Chvílemi bylo až nepříjemné prožívat s hlavní hrdinkou její útrapy. Příběh mi evokoval romány jako Muž, který rozuměl hadí řeči; nebo Studenti, láska, Čeka a smrt. Ty jsou pojaté jako deník. 0 Tu je zpětně vyprávěná kronika, takže se styl vyprávění příliš nemění s tím, jak hrdinka dospívá. Intermezzo na konci dokonce přidává možnost nespolehlivého vypravěče, což nenásilně dodává knize další rozměr a funguje jako zcizovák, který ospravedlňuje podivnosti ve vyprávění (Gammah se dvakrát dozvídá o Riinovi a Csidajovi?). Objevuje se i můj oblíbený motiv z Kantosu Hyperionu (kabátovské Dary, které bojíme se vrátit). Tolkien vymyslel příběh dobrodružné cesty, aby mohl představit svůj svět a na posledních 150 stránek nacpat dějepis. Jakubovi se podařilo ten dějepis daleko přirozeněji integrovat do příběhu. Povedlo se mi vžít se do z pohledu dnešního Coraabiana přes 4000 let mrtvé legendy a dal bych si to znovu! :)

Do druhého dílu jsem se začetla hned od začátku, s postupem kapitol začne příběh nabírat na obrátkách, místy byl děj velmi napínavý a tragický, což se mi hodně líbilo. Z knih jako celku jsem nadšená, nic podobného jsem ještě nečetla :)