0 Tu, svazek druhý

Kniha o chlup dějovější než první svazek. Pomáhá tomu i radikální změna prostředí ke konci a v závěru geniální twist s "editorskou poznámkou", která vás nutí vidět přečtené znovu, jinýma očima. Ale neduhy prvního dílu přetrvávají: budování světa namísto děje. Připomíná to počítačovou hru se systémem levelů, kdy ty (mikro)děje nemají vliv na hlavní zápletku, která je v podstatě nulová (stejně jako u těch zmíněných her). Ona tomu dost přispívá hlavní postava, která je pasivní, nechá s sebou vláčet, a pak jen omlouvá/vysvětluje (např. i její kolaborace). Všechno se děje kolem ní a ona jen zaznamenává (což ale taky částečně vychází ze žánru memoárů). Ukázkové jsou dvě scény. Jedna v úvodu, kdy je ona sama naprosto výjimečně aktivním činitelem a zorganizuje charitativní sbírku, která ale skončí fiaskem, nepokoji a násilím. A druhá, když za ní přijdou její vlastní lidi, aby je vedla a pomohla jim, a ona jim vysvětluje, že se časy změnily a že nejlepší je nedělat nic. Opravdu emblematická scéna. Moc nerozumím hektickému závěru knihy, který na jednu stranu je skoro nejzajímavější, na druhou stranu nabízí spoustu otázek, ale žádné odpovědi. A největší záporák, který se ukáže zhruba za polovinou, je vyřešen deus ex machina na jedné straně. Tohle podle mě svědčí o nezvládnutém závěru. Při čtení jsem si paradoxně nejvíc vybavoval knihu Tajný deník čínské císařovny od Johana Fabricia. Tou postavou, tím světem. Suma sumárum: dobré žánrové sci-fi, které vyniká budouváním světa. Cena je pomalé tempo, na které si musíte zvyknout (ale má své jímavé kouzlo) a málo děje (zvláště na těch 800 stran, co to dohromady má). Závěr je hektický, to nejzajímavější nechává nevyřešené. Ke knize se zpátky nevrátím, ale do toho světa nejspíš jo...