„Za mých mladých let, když člověk chtěl někam vyrazit, tak nesedal za volant, ale vyškrábal se do sedla a musel křiknout: Hyjé!“ „Ty nejlepší dárky nedostáváme, ale bereme si je sami.“ Rozbalil jsem si povánoční dárek, patřičně ho očuchal, vůni si vychutnal a otočil na první stránku. Byl jsem zvědav, protože s dílem Charlese Paula „Talenta“ Wilsona III jsem se zas tak moc nesetkal. Vypadá to dobře. Tedy, je to ostré a strašidelné, jako že se Charles Talent Manx III. jmenuju. Tak hurá do Vánoční říše. Rolls Royce Phantom III z roku 1938 vás tam všechny zaveze. Kresba je hrubá, avšak i příjemně strašidelná. Tak neplačte, za chvilku vám bude veselo. Malá ochutnávka: Nebylo to snadné žití v městečku, jakým byl Cripple Creek, s jedinou kurvou . . . ehm, chci říct, s jedinou průrvou. Matka náš osud nesla s hořkostí. V okamžicích opilecké melancholie mě vinila ze svého neblahého osudu a dokázala být velmi krutá. Nazývala mě „netopejřím ksichtem“. A tvrdila, že miminka jsou ve skutečnosti upíři, kteří matkám z prsu vysávají kromě mléka také mládí . . . Docela mě pobavil a vlastně i donutil k zamyšlení dialog mezi vězni na začátku první kapitoly, nazvané „Útěk“. Byl o tom, zda jen zavírat do věznic, nebo usekávat údy se kterými jste „zhřešili.“ Zajímavé. A následné situace jsou taky povedené. Tak že, začalo to dobře, ale nevidím to vesele. I když je to o vánocích. A vždycky, když nastane nějaký problém, přijede Rolls-Royce s poznávací značkou NOS4A2 , alias Nosferatu.. To jen na dovysvětlení situace. Citát: Nikdo nikdy neodmítne jízdu v Rolls-Roysu. To by bylo jako nedat si dort zdarma. „Moje zlatíčka“, jest-li si myslíte, že tohle je veselý vánoční příběh, tak jste . . . si to myslíte správně. Bylo by potřeba tohle číst všem rodičům před spaním, aby věděli, že když chtěj děti, musí mít i velkou zodpovědnost. Protože, když se na své ratolesti vykašlete, dostanou nabídku z „druhé strany“. A věřte, s radostí přijmou. Tak že jsem tu měl obrovské dilema. Komu fandit? Dětem a jejich zfetovaným alkoholickým rodičům? Nebo Charlesi Talentu Manxovi III.? Já v tom mám jasno – miluju Rolls-Royce 1936 – Phantom III. Dal bych vám sem odkaz na wiki.... ale svoboda slova je zde zakázána. Inu, Vánoční „databázní! říše. Citát: Ta Vánoční říše mi začíná znít jako eufemismus pro masový hrob. Už v půlce příběhu je to totáč. Masakr jak na Vánoce. Uřezané nohy, sněhové koule, nasraní bílí králíci lezoucí z černých klobouků, úchyláci, rozstřílené pizdy, mluvící Měsíc, televizní zrnění a nějaký ten golf. Chybí technika, ale hrubá síla je skvělá. U tohoto příběhu vám prostě musí stačit. Tak neumírejte, vydrže ještě chvíli naživu. „Je ta závěrečná zatmívačka dost dlouhá?“ Tak jo, končíme. Ještě Epilog nazvaný Přízraky a nějaká ta Galerie obrazů – 100% KONEC. Citát: Ještě nejsi úplně mrtvej. Zatím jen na půl.

V první řadě je třeba říct, že nejde o přepis románu, který u nás vyšel pod stejným názvem, třebaže v originále se jmenuje maličko jinak. Tahle shoda mě zmátla natolik, že jsem po celou dobu čekal adaptaci, ačkoliv i sama anotace říká něco jiného. No a dál už vlastně není co říct, kromě superlativů. Joe Hill dovedně využívá svět strašidelné Vánoční říše, přičemž původní knihu nemusíte znát ani náznakem. Premisa zápletky je pak sympaticky jednoduchá a pro hororový žánr příznačná – parta zlobivých lidí se dostane na místo, jež trošičku evokuje peklo, tedy jestli je ve vaší fantazii peklo místem, kde pod kotly přitápějí zubaté a věčně neposedné děti. Autor nedělá žádné štráchy, ostatně rozsah dvou stovek stran mu pro to prostor ani nedává, a i když textu je v bublinách občas až příliš, spád vyprávění tím nijak netrpí. Charles Paul Wilson III tomu přitom dodává svými úchylnými detaily nevšední šmrnc, jehož morbiditě nelze odolat jinak, než úsměvem. Schválně kdo z vás první najde Valdu?