Velice sympatická kniha, je to utříděný historický román, který poukazuje na autorovo znalosti ( jak jazyka tak historie) a používá správného schématu jak si udržet čtenáře. Zavede nás do hlubin císařovi duše i na periferie tehdejší říše doslova neopakovatelným a až drze krásným zpúsobem. Navíc kniha je krásně zpracovaná a doufám že Host znovu vydá i Milujte královnu..

Dobré: příjemně čtivé, přitom poučné a zajímavé. Sice o osvíceném Josefu II. toho víme opravdu hodně i díky mnoha jiným populárním zdrojům, i tak mne pár věcí docela překvapilo - jak Josef II. intenzivně cestoval, často v převleku, od Ruska po Brabantsko; že rakouský císař schválil sasko-výmarskému vévodovi udělit šlechtický titul Goethovi? (Sasko přitom není na mapě v knize uvedeno jako součást habsburských držav); že rozpuštění klášterů nebylo jedním škrtem, ale s nabídkou různých variant pro řeholníky, a jasným a obhajitelným cílem, souvisejícím také se vztahem k papežskému stolci (zmínku o dřívější mladické účasti Josefa II. na konkláve jsem ale nepochopila): "Papež /Pius VI./ přinese jistotu, pořádek, posílí mlčící většinu v církvi, která nesouhlasí s dobrodružnými úlety světské moci, tak nešťastně ztělesněné podivínským císařem. Císař Josef II., kdysi poslušné dítě zbožné Marie Terezie, nyní čelil snad nejvážnější výzvě své vlády. Popudil hlavu univerzální církve. Papežovo rozhodnutí bylo nečekané, diplomaticky nepřipravené. Papež po jednodenní modlitbě oznámil svolaným kardinálům v Římě, že odjíždí do rakouského mocnářství. Vydal se na křížovou výpravu, chce navrátit církvi zbloudilého syna. Po třech stoletích papež opustil Řím, aby se vydal do cizí země." První polovina knihy je hodně pozitivní, jak byl osvícený Josef akční ve svých změnách, byť nepříliš vřele a okamžitě přijímaných poddanými, jakkoli myšleny "dobře". Druhá polovina je ale stále smutnější, jak se spousta věcí hroutí nejen v mocnářství (roste nespokojenost v různých částech a v různých vrstvách), ale v Evropě vůbec (Belgie, Francie) a navíc se Osmani zase tlačí zpět (a na Rakousko tlačí Kateřina Veliká s žádostí o zapojení se do chystané války). Ale hlavně se zhoršuje nezadržitelně i dlouhodobě chatrné Josefovo zdraví, takže do Rusko-Turecké války už neodcestoval. Nevím, nakolik je autor přesný v líčení všech událostí a císařských činů zahrnutých do doby vlády v románu; nechávám si prostor pro pochybnosti zejména při líčení císařových osobních pocitů. Trochu mi chybí jakýsi přechod od spoluvlády s matkou k samovládě, tedy co vše se už nakouslo, zkusilo, nebo zamítlo dříve z nejrůznějších reforem, jak dalece tedy byl stát skutečně zaskočen změnami ihned po smrti Marie Terezie. (Zřejmě bych se to dozvěděla v knize o císařovně, ale nikde jsem se nedozvěděla včas, že by ta předcházela a byla vhodným základem...) Centrem všeho je Vídeň, ale autor dává zejména prostřednictvím několika vedlejších postav hodně prostoru slovenským, sedmihradským a vůbec uherským záležitostem, o to méně pak českým. Na cizí francouzské dění se dívá už trochu se znalostí věcí budoucích - císař se jimi zabýval spíš ze zájmu o myšlenky osvícenců a s ohledem na postavení Marie Toničky, představy o tom, co se může stát a stane jistě zdaleka nedosahovaly skutečnosti. Mapa na předsádce nebyla dost užitečná, špatně se v ní hledalo (skvrny pouze s čísly odkazujícími na jména zemí), zejména chyběly jakékoli opěrné body (města zmiňovaná v knize) a třeba i naznačené velké císařovy cesty, které román popisuje.