Černé slunce

Tak já nevím. Někde jsem četl, že Neomillnerová píše fantasy porno, ale když řeknu, že jdu šoustat, tak to neznamená, že šoustám. Takže porno to vážně není, ale pro děti rozhodně taky ne. Přijde mi, že příběh je zasazen do světa Sapkowskiho Zaklínače, ale nesedí mi to úplně, trochu mi v tom skřípe (samozřejmě, s Geraltem už budou všichni všechny zaklínače srovnávat). Úplně mi nesedl ani styl psaní, dost jsem se v textech ztrácel a hodně si musel domýšlet a hodně nad vším přemýšlet. Přišlo mi to všechno dost roztržité. Na druhou stranu, když se tu něco děje je to podané bez příkras a dost naturalisticky. Zkusím i další díl a uvidím, jestli se s autorkou srovnám, její příběhy mají rozhodně potenciál. Asi před půl rokem jsem četl Povolání: Zaklínačka, která nebyla tak surová ale pro mně dost poutavěji podaná.

Někdy loni jsem tuším v komentáři prohlašovala, že se budu držet jedné knížky od paní Neomillnerové ročně. Po povídkových misích Loty a jejích "nabíječů" si říkám, že uberu ještě víc. Můj hlavní pocit po dočtení je totiž bohužel ten, že jsem z toho ostrého, přímočarého a syrového stylu tak nějak... asi vyrostla? Občas je fajn pustit se do čtení, u něhož není potřeba zapojovat hlavu a prostě se nechat pohltit (až zahltit) sprosťárnama a krvavýma vnitřnostma. Ale tentokrát toho na mě bylo trochu moc. Každopádně - přebrodila jsem se tím zaklínačským hnusem až do konce. A dvě, tři části se mi dost líbily. Takže možná zas někdy. Už jen kvůli Uriášovi.