Zaklínačka Lota

Tak já nevím. Někde jsem četl, že Neomillnerová píše fantasy porno, ale když řeknu, že jdu šoustat, tak to neznamená, že šoustám. Takže porno to vážně není, ale pro děti rozhodně taky ne. Přijde mi, že příběh je zasazen do světa Sapkowskiho Zaklínače, ale nesedí mi to úplně, trochu mi v tom skřípe (samozřejmě, s Geraltem už budou všichni všechny zaklínače srovnávat). Úplně mi nesedl ani styl psaní, dost jsem se v textech ztrácel a hodně si musel domýšlet a hodně nad vším přemýšlet. Přišlo mi to všechno dost roztržité. Na druhou stranu, když se tu něco děje je to podané bez příkras a dost naturalisticky. Zkusím i další díl a uvidím, jestli se s autorkou srovnám, její příběhy mají rozhodně potenciál. Asi před půl rokem jsem četl Povolání: Zaklínačka, která nebyla tak surová ale pro mně dost poutavěji podaná.

Zaklínačka Lota nám servíruje nový pohled na svět, kde se meče lesknou, kouzla létají a nebezpečí číhá za každým keřem – ovšem tentokrát z pohledu ženské hlavní hrdinky, která se s životem nepáře. Lota je sympatická hrdinka, u které vás sice občas zaskočí ostrá slova a cynický pohled na svět, ale zároveň vám její prostořekost vykouzlí úsměv na tváři. Je to zaklínačka s tvrdou slupkou, a přestože neplýtvá emocemi, má jistý šarm, který vás nutí číst dál. Pokud hledáte klasický příběh o boji dobra se zlem, tady najdete spíš rozmazanou hranici mezi oběma světy – což je osvěžující i poněkud vyčerpávající zároveň. Autorka v Lotě vytvořila postavu, která není jen kopií zaklínačských archetypů, ale je samostatná, trochu divoká a trochu drzá. Ačkoli místy je dialog dost peprný a naivně ironický, většinou dodává příběhu ten správný říz. U soubojů si užijete akci – každá scéna je pěkně vykreslená, bez toho, aby působila přehnaně dramaticky. Kniha nám tak nabízí solidní porci napětí, kde příšery nejsou jen kulisou, ale opravdovou hrozbou. Lota se do každého střetu vrhá s elegancí dravce a její „pravidla přežití“ přicházejí do hry ve chvílích, kdy by i čtenář raději vzal nohy na ramena. Co se týče světa, ve kterém se Lota pohybuje, ten je sice propracovaný, ale občas může působit trochu jednotvárně. Přesto nechybí originální bytosti a jedinečné lokace, ačkoliv některé prvky fantasy nám už mohou připadat povědomé. Pokud jde o kouzla, alchymii a nejrůznější kouzelné artefakty, kniha nabízí zajímavý pohled, aniž by se ztrácela v složitých popisech. Trochu zamrzí, že se na některé aspekty světa občas nedostane víc prostoru, což zanechává pocit, že by tento svět mohl být bohatší. Styl psaní je svižný a lehce se čte – autorka nezdržuje, zároveň ale občas ráda přidá špetku poetiky. Nicméně, někdy se zdá, že si děj odskočí do slepých uliček, které ho moc neposunou dál. Výsledkem je, že příběh působí lehce roztříštěně a některé linie se rozplynou dříve, než by je čtenář ocenil naplno. Pro ty, kdo mají rádi rychlý spád a energii, je to ideální čtení, i když se možná neubráníte pocitu, že některé zápletky zůstaly poněkud nedotažené. Zkrátka, Zaklínačka Lota je knihou, která nabízí solidní porci zábavy, pár nezapomenutelných momentů a hrdinku, která se vám možná vryje pod kůži. Přestože má své slabší chvilky a občasná klišé, je to fantasy, které stojí za to si přečíst – ať už hledáte příběh s ostrou hrdinkou, nebo si chcete užít nenáročné dobrodružství. Lota vás vtáhne, občas pobaví, občas překvapí, a i když možná nakonec neudělá revoluci ve vašem seznamu oblíbených knih, rozhodně ve vás zanechá jiskřičku, kterou zažehne právě její nezkrotný přístup k životu (a zabíjení příšer).