Zaklínačka Lota

Vypadá to, že zaklínači jsou pěkná sebranka a život mají poměrně obtížný už od útlého dětství, protože jejich Škola je svého druhu internátní ústav, kde malé zaklínáčky nikdo nešetří a za sebemenší prohřešek dostávají pořádný výprask. Tím pádem jeden k druhému dost lnou a jejich přátelství jsou pevná, nerozlučná a zároveň drsná a neomalená. Mezi chlapci a dívkami také značně fyzická. :o) Lota a její nejlepší dva kamarádi nejsou výjimkou. Mají k sobě blízko, a i když ve svém pestrém životě navážou spoustu všelijakých, většinou krátkdodobých, vztahů, tak na sebe nedají dopustit, pomáhají si a ochraňují se. Kniha obsahuje několik volně navazujících Lotiných dobrodružstí, u kterých absolvuje spoustu soubojů a utrží nepočítaně zranění. Bojuje s příšerami, zrůdami, zplozenci temnot, upíry, ale také s lidskou závistí, chamtivostí, zradami i léčkami. Stejně jak drsná byla zaklínačská výchova, tak je i drsná jejich mluva a životní styl. Born to be wild. :o)

Tak já nevím. Někde jsem četl, že Neomillnerová píše fantasy porno, ale když řeknu, že jdu šoustat, tak to neznamená, že šoustám. Takže porno to vážně není, ale pro děti rozhodně taky ne. Přijde mi, že příběh je zasazen do světa Sapkowskiho Zaklínače, ale nesedí mi to úplně, trochu mi v tom skřípe (samozřejmě, s Geraltem už budou všichni všechny zaklínače srovnávat). Úplně mi nesedl ani styl psaní, dost jsem se v textech ztrácel a hodně si musel domýšlet a hodně nad vším přemýšlet. Přišlo mi to všechno dost roztržité. Na druhou stranu, když se tu něco děje je to podané bez příkras a dost naturalisticky. Zkusím i další díl a uvidím, jestli se s autorkou srovnám, její příběhy mají rozhodně potenciál. Asi před půl rokem jsem četl Povolání: Zaklínačka, která nebyla tak surová ale pro mně dost poutavěji podaná.