"Nositel zášti" je ojedinelá kniha svojho druhu. Nie preto, že by o trpaslíkoch iné knihy neboli. Sú, hoci ich je stále málo. Táto kniha má však význam preto, lebo sa na trpaslíkov pozerá aj inak, ako len cez prizmu bojov a vojen. Trpasličí svet sa pred nami otvára v širších perspektívach, a preto túto knihu považujem za majstrovský kúsok. Medzi kladné stránky radím: 1. Akcent na trpasličiu kultúru, od ich ponímania cti, pomsty a zášti, cez Damnaz Kron až k tomu ako pristupujú k pivu a pivovarníctvu. Dokonca sa stretneme aj s trpasličími spevmi a piesňami, či s istou postavou akoby z ich mytológie. Stranou nezostane ani hľadanie trpasličej nevesty a čitateľ zistí, čo znamená "kančia noc". 2. Ozrejmí sa vzťah trpaslíkov k zlatu a do iného svetla sa postaví ich tzv. zlatá horúčka. Dokonca sa dozvieme, čo to znamená "dammazgromthiumgigalaz". Stranou nezostane ani malý exkurz do trpasličieho ťažobného práva. 3. Napriek tomu, že sa príbeh veľkou časťou orientuje na vyššie zmienené fenomény, tak stranou nezostávajú ani boje. Tých je tu celkom dosť. Trpaslíci bojujú so skavenmi, s grobi, s ľuďmi, s Chaosom. Okrem klasických bojov sme svedkami aj dobýjania pevnosti a do pozornosti sa dostávajú aj trpasličie technické vynálezy, ako napr. delá, plamenné delo, varhany smrti, plamenomety, vrhače šípiek, vrhače zášti, rakety, granáty, bomby či gyrokoptéry. 4. Dozvieme sa, čo sú DawiZharr a stranou nezostane ani riziko bratovražednej vojny. 5. Trpaslíci sú dlhovekí a preto inak vnímajú čas. To pochopíme práve z tejto knihy. To, čo by sme čakali ako udalosti niekoľkých dní, či mesiacov, sa tu stáva záležitosťou rokov. Napriek tomu, že ide o roky a desaťročia je text jednoliatym celkom. Príbeh, kapitoly a jednotlivé zášti na seba plynulo nadväzujú. Okrem kladov je však dôležité podať aj istú kritiku, hoci "záporov" bude málo. Zo začiatku je dej chaotickejší, hlavne keď sa striedajú dve dejové línie. Negatívom, aspoň pre mňa, bolo to, že nad trpasličou ríšou stále visí neistota ich zániku a skazy. S tým súvisí aj to, že v texte sa takmer vôbec nerieši problematika rodenia nových potomkov a výchova mladých trpaslíkov. A už vôbec sa tu neriešia trpasličie ženy. To sú však skôr námety do budúcna, ktoré by mohli byť rozpracované v nejakom ďalšom diele (spolu napr. s tým, ako žijú trpasličí pastieri, ako prebieha chov zvierat, aké je stravovanie, ťažba a exkurz do ťažby rúd, runová mágia a pod.) Čo sa však samotnej knihy týka, vrelo ju odporúčam. Nezabudnuteľná hláška: „Máš hlad?" zeptal se Dran. Barundin nadšeně přikývl. „A nějaké pivo by taky neškodilo," dodal. Ostatní trpaslíci souhlasně zabručeli. „Vsadím se, že ho budeme potřebovat spoustu. Človíčkovské pivo je jen o trochu lepší než obarvená voda."

Vůbec to nebylo špatné a kniha věnovaná celá trpaslíkům se taky moc nevyskytuje, ale taky mě to úplně nenadchlo. Vadily mi například náhlé přesuny v čase, i když chápu, že trpaslíci mají mnohem delší život a co pro nás znamená rok, pro ně cca deset let. Nedokázal jsem se ztotožnit s hlavní postavou - což je vlastně i klad, protože v tom případě Gav Thorpe vystihl skvěle vlastnosti trpaslíků. Jejich přímočaré uvažování, žádné intriky (většina), tvrdohlavost a umíněnost, formovali mé představy o nich (co si budeme namlouvat - povahově, i vzhledem byla zřejmě inspirace u Vikingů). Děj se točil neustále kolem bitev a i když dobře popsaných, já čekal trochu víc. Třeba tam nejsou skoro žádné ženy. Ač trpaslíci-muži jsou popsaní do detailu, jak vzhledem, tak vlastnostmi, o něžném pohlaví jsem se nedozvěděl zhola nic. Aspoň, že tam byla např. epizodka s přípravou svatby (i když bez nevěsty), kde mě nejvíc pobavila část, kde se Barundin probudí s kocovinou a v rohu místnosti stojí zábrana pro vstup do tunelů - ihned se mi vybavil Červený Trpaslík, kde se podobně ráno v kosmické lodi probere Lister a nechápe, kde se v pokoji vzal dopravní kužel. Škoda, že to bylo jen na pár stránek a opět jsme byli v bitvě.