Apollónův pád - Utajené Orákulum

VĚNOVÁNO MŮZE Kalliopé Měl jsem to udělat už dávno Neubližuj mi, prosím. MUSÍM KONSTATOVAT, že Maghnus Chase bylo lepší počtení. Víc zábavy i akce. Apollón alias Lester Papadopoulos mi moc neseděl. Jeho ICH forma a trapné vtípky jsou spíš …...inu trapné. Jen málo jsem se zasmál a příběh mnohdy spadal do nudných pasáží a podivných nedořešených situací. Většinou to končí slovy: to nechtějte vědět, nebo: to je jiný příběh. Bohužel, promiň Apollóne, slabej průměr. Malá ochutnávka: PROHLÉDL JSEM SI ČERNÉ TRIČKO, které mi dal Percy. Vpředu mělo logo z turné Led Zeppelin z roku 1977, okřídleného Ikara padajícího z nebe. Led Zeppelini mi vůbec nevadili. Inspiroval jsem je ke všem nejlepším písním. Ale nemohl jsem se zbavit pocitu, že mi Percy to tričko dal jako vtip – pád z nebe...... ANO, O TOM MLUVÍM. Přesně jak je v malé ochutnávce, tak mluví Apollón skoro furt. A ono vás to po několika opakování přejde, a bude vás to nudit. Smát se přestanete někdy u třetího opakovaného vtipu a pak zjistíte, že je konec knihy a že v ní nebylo skoro žádné vzrůšo. Slyšte mé proroctví: Za tři. Citát: JSI BŮH PROROCTVÍ, Apollóne. Jak jsi mohl NEVĚDĚT, že se to stane?

Ze začátku mě kniha opravdu hodně bavila. Tak nějak jsem doufala, že po první stovce stran se stane nějaké větší vzrůšo, jenže to mi bohužel nějak nevyšlo. Neříkám, že mě kniha potom už nebavila, ale zapůsobila na mě trochu jiným dojmem než Percy Jackson nebo Bohové Olympu.