Další z moderních výchovných knih. Moderních v tom smyslu, že už ví, že potlačovat a zakazovat emoce nemá smysl. Hněv je běžná a přirozená emoce. Součástí vývoje je/by mělo být naučit se hněv zvládat. Kniha je rozdělena na tři části - teorie o původu vzteku, cvičení a hry na zvládání hněvu a tipy, co dělat sám se sebou, když nás agrese dítěte rozruší. Tvrzení jsou řádně ozdrojovaná, přestože většina je jen v němčině; stejně jako doporučená rozšiřující literatura. Autorka uvádí, že hádka sama o sobě není špatná. Naopak je často potřebná a smysluplná. Zabývá se vývojem vzteku v průběhu života. Popisuje frustgraci z limitů, touhu po pozornosti, boj o status, vliv hormonů v pubertě. Uvádí, že děti potřebují dost volného času a klidného prostoru, zdravou stravu a dostatek pohybu. Jako velké plus vnímám tipy na hry, ke zvládnutí vzteku. Některé jsou intuitivní, některé umožňují bezpečně ventilovat nahromaděné emoce (většinou pohybem), jiné zase podporují vnímání okolí i emocí, další se soustředí na relaxaci a odbourávání stresu.Ocenila bych nicméně alespoň nějaké věkové určení. Některé hry jsou spíše pro větší kolektiv dětí. V knize najdeme také věty, které mohou rodiče používat. Možná je to překladem, ale ukázky zní v češtině fakt divně ("Cítím se zneuznaný.") Celkově se autorka jaksi vymezuje proti "laskavé výchově "a odsuzuje vysvětlování. Sama ale uvádí poměrně dlouhé a složité monology. Několik nabízených řešení je jen polovičatých. Dětem říká střídejte se, ale jak rozhodnout kdo první a zajistit klidný průběh hry? Rodičům vzkazuje přijměte vztek s nadhledem a dejte jasně na srozuměnou pravidla (jak?). Nesouhlasím například také s odesláním předškolního dítěte do pokoje, aby se tam samo uklidnilo.

Velmi povsechna, ale ctiva a jednoduse psana.