Na tuhle knížku jsem četla (aka viděla na tiktoku) celkem dost skvělých recenzí. Pak jsem si přečetla anotaci a chtěla jsem ji zase odložit, protože tady ty nebeský věci mě vůbec nebaví, ale dala jsem jí šanci a udělala jsem moc dobře. Knížka je pomalá, je tam hodně popisných pasáží, ale tak moc chcete vědět co se stane dál, že prostě čtete. A úplně mě uchvátila. Možná proto, jak reálná byla. Až teda na tu nebeskou část . Je tam hodně postav, z nichž se mi některé pletly, ale byly skvěle popsány. Každá postava měla chyby, dělala chyby, a to je dělalo tak reálnými. Před chvilkou jsem ji dočetla, tak jsem jí ještě plná, ale vůbec nevím, co o ní dál říct. Snad jen, že DOPORUČUJU. A až si dám oddych v podobě nějaké romcom, určitě si přečtu autorčiny další knížky.

Zlaté děvče - Elin Hildebrand Anotace: Když Vivian Howeovou, autorku třinácti románů a matku tří dospělých dětí, srazí při běhání nedaleko od domova auto a pachatel od nehody ujede, vystupuje Vivi na Onen svět. Protože její smrt byla náhlá a nespravedlivá, má dovoleno sledovat, co se dole děje s jejími dětmi, s nejlepší kamarádkou, s bývalým manželem a s konkurenčním romanopiscem, jehož kniha vychází ve stejný den jako ta Vivina. Vivi také dostává možnost zasáhnout třikrát do pozemského dění a ovlivnit běh událostí ve světě živých. Odhaluje tajnosti vlastních dětí, sleduje vyšetřování své vlastní smrti a současně má strach, aby na světlo nevyšlo tajemství z jejího mládí; musí zvažovat, co chce pozměnit a co by mělo zůstat, jak to je. Recenze: Občas miluju si mezi drsnými thrillery a detektivkami ulevit nějakou oddechovkou. Každopádně Zlaté děvče pro mě bylo silnější knihou než jsem si myslela. Poplakala jsem si na začátku i na konci, kniha má perfektně doladěné dojemné momenty, které mě někdy nutily přemýšlet nad věcmi v osobní rovině. Zamilovala jsem si spoustu postav, šlo o celkem normální lidi s normálními problémy. Samozřejmě se děj hodně točil kolem tří dospělých dětí, které z minuty na minutu přišly o mámu, ale bylo toho víc. Zamyšlení číslo jedna - Strašně mě dostala představa, že by to byla moje máma. Často jsem měla nutkání se sebrat a běžet jí obejmout. ️ Zamyšlení číslo dvě - Byla by šťastná představa, že by po mě zůstalo něco podobného jako po Vivi. A že by na mě moji blízcí vzpomínali tak hezky. Kéž to tak jednou je. Kniha má rychlý a emotivní rozjezd. Poté přichází trochu útlum, kde sledujeme ostatní a Vivi má možnost pozorovat a zasahovat. Trochu zbytečné postavy pro mě byly Amy a Dennis, ale chápu, že měli v příběhu své místo, snad jen kdyby se jim věnovalo trochu méně místa. Konec byl dojemný, ale nic jiného jsem ani nečekala. 4/5 ⭐️ Budu moc ráda, když mě pro další recenze budete sledovat na IG: little.monday a FB: LittleMonday - Rádi čteme ️️️