Živého mě nedostanou!

Od hlavy až k patě jsem zalitý červenou krví. Ani kapka není moje. Dvaačtyřicet zářezů na rukojeti meče kromě těch prvních sedmi. Do hajzlu, za chvíli nebude kam dělat křížky!! Údiv v mém obličeji pomalu vystřídá úšklebek šílence. Po velmi dlouhé době jsem zase spokojený. Tento příběh se mi líbil od počátku až do konce. Hlavní hrdina Marvin si převážně svůj příběh vypráví sám. Tak zvaná „ICH“ forma je velmi povedená. Je plná ironie, černého humoru a sarkasmu. Příběh samotný je pak krvavý, dobrodružný se spoustou lásky k zombíkům, filozofických keců a nutností používat čakan. CITÁT – Řekl bych, že mě ten hajzl neskutečně nasral. Při čtení této knihy jsem se nevyhnul přirovnání k příběhu Stroncium od mistra Jiřího Kulhánka. Vlastně je to skoro to samé akorát, že se toto odehrává asi 1250 let po Marvinovi. Marvin je skoro nesmrtelné zombi a i Ježíš Kristus by mu určitě záviděl, kdyby ještě žil. Bohužel zemřel 1250 let před Marvinem. Malá ochutnávka: Dnes je očistný den. To znamená, že s alchemem od časného rána sedíme ve vinných sklepích a chlastáme. Hygiena je důležitá věc. Alkohol vypálí všechny červy, kteří se vám prohánějí střevy (nebo – speciálně v mém případě – vrtají v mase), a odplaví i většinu černých myšlenek. Tuhle knihu vřele doporučuji těm, kteří se nebojí krve, zombies a sem tam nějaké té ztráty končetiny nebo varlat. Také těm, kteří rádi čtou již zmíněného Jiřího Kulhánka, protože toto dílo Dušana D. Fabiana je na stejné úrovni. Marvin má dokonce rád pivo - Místní pivo je tak mizerné, že......prostě nemám slov. Tento příběh si určitě ještě několikrát přečtu – tohle mě neomrzí. CITÁT – Je ze mě zombík, přátelé. Zasranej zombík! Z příběhu jsem vyjmul osmnáct citátů a znesmrtelnil jsem je v Fabianově profilu. Pokud máte ještě pochybnosti, přečtěte si tyto citáty a pochopíte, o čem tu celou dobu píšu.

Výborná kniha. Perfektní hrdina, nápaditá akce, humor, prostředí a vůbec zajímavé nápady všeho druhu, to jsou klady. Výpadky v dynamice textu, to je zase zápor. Především v první třetině kniha připomíná několik povídek naskládaných za sebe a čtenář netrpělivě čeká až se konečně rozběhne nějaký děj. Občas ten text prostě skřípe, až jsem se ke čtení musel nutit. Naštěstí se vše po pár stranách vždy spraví a příběh opět nabere tempo splašeného zombikoně. Když své dojmy zprůměruji, je to tak na 70%-75%. No co už, nakonec tam ty čtyři hvězdy plácnu, protože u devíti desetin knihy jsem se skutečně bavil.