Žít bez bolesti

Musím říct, že tahle kniha na mě zapůsobila víc než bych čekala… Asi každého z nás někdy něco bolí - a to mám na mysli jak fyzicky tak psychicky. Někdy prostě nejssme jak se tak říká “v pohodě”. A bohužel ne vždycky o tom mluvíme - někdy proto, že není nikdo kdo by poslouchal, někdy je na vině stud a někdy “správná” výchova, kdy prostě jen nechceme obtěžovat svými problémy. Ale bolest není normální. Ovlivňuje náš život na denní bázi, může nám kazit výkony v práci či při studiu a můžou se nám díky ní rozpadat i vztahy. Kniha žít bez bolesti je sbírkou několika rozhovorů s odborníky napříč spektrem různých oborů - psychologie, nutriční poradenství, gynekologie, fyzioterapie,… Osobně mě asi nejvíce zasáhl rozhovor s psychogynekoložkou Helenou Máslovou, ale skvělé byly i ty s Radimem Honzákem, vztahovou lektorkou Denisou Říha Palečkovou či již zesnulým psychologem Radimem Ptáčkem. V knize na závěr nechybí ani čistě edukační kapitola psychosomatického minima, kterou jsem hodně ocenila. Když to shrnu, potvrdila se mi, myšlenka, kterou sdílí i samotný autor - že fyzická bolest je často přenesenou bolestí, kterou si neseme v hlavě a srdci. Knihu bych doporučila hlavně těm, kteří se potýkají s jakýmikoliv bolestmi, které je negativně ovlivňují a nemají možnost si o tom s někým promluvit. A samozřejmě všem, kteří se zajímají o seberozvojovou literaturu a psychologii. Za poskytnutí knihy na recenzi v rámci spolupráce děkuji @albatrosmedia

Kniha mě dost překvapila, protože jako vždy vybírám v knihovně tak nějak z regálu podle pocitu, názvu a obalu. Částečně jsem čekala, že budu zklamaná, protože poslední dobou jsem měla smůlu na odborné knihy ať už o jakémkoli tématu. První, co mě překvapilo, že to vlastně není kniha zmíněného autora, ale soubor rozhovorů s jeho kolegy z různých lékařských i nelékařských oborů. Většina z nich byla inspirativní, asi dva jsem teda nepochopila (snad není spoiler - že bych měla stres jako dítě, protože se máma vrátila z práce o hodinu později, že ji ujel autobus?, tak to jsem si teda ani nevšimla a možná spíš naopak byla ráda). Teprve až ke konci knihy má autor dvě kapitoly. Ještě zpětně věnuji knize čas ve formě prohledání si všech těch inspirativních lidí (i na ty dva se podívám), co dělají, čemu se věnují a možná přečtu i nějaké jejich publikace.