Zhroucený čas

No páni, já nemám slov. Tak za prvé jsem se asi ocitla v úplně jiném časoprostoru - naposledy jsem se dívala na hodinky v půl 10 večer a pak se pohroužila do knihy (nebyla jsem ani v půlce)... A teď je skoro půlnoc a já knihu dočetla. Nemůžu uvěřit, že jsem dokázala na tak dlouhou dobu vypnout své vnímání okolí, ignorovat, jak u čtení sedím zkroucená a jen být zcela ponořená do děje. Teprve teď začínám cítit bolest zad i kyčlí ze špatného sezení. A za druhé - ksakru já se snad začnu více zajímat o kvantovou fyziku. Sice jsem některé z těch vědecky znějících částí nepochopila napoprvé a musela si tu větu, či odstavec přečíst několikrát, ale ani tak nemůžu říct, že bych dokázala smysluplně někomu dalšímu interpretovat, o čem kniha pojednávala. Ze začátku dění i v jeho průběhu se mi často vracel na mysl film s názvem "Zdrojový kód" - dokonce si myslím, že tohle spojení se jednou objevilo i v samotné knize. Nicméně téma cestování časoprostorem je v posledních letech oblíbeným jak u filmařů, tak i spisovatelů, ovšem musím říci, že spisovatelské práce si stále cením více. Musím uznat, Blakeu Crouchovi se povedlo neskutečně poutavé dílo, které dokáže své čtenáře přenést do naprosto jiné dimenze. Je to stále ještě trochu sci-fi, ale kdo z nás přesně ví, jaké pokusy se už provádějí ve zmiňovaném švýcarském výzkumném centru Cern?! Ne, nechci tu rozebírat konspirační teorie, ale víme už, že čas je jen relativní pojem, a jak řekl Orwell, "Ten, kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Ten, kdo ovládá současnost, ovládá minulost." Po tom, co vše jsem si už o kvantové fyzice zjistila, měl Orwell pravdu... Už je dokázáno, že pokud se částice změní v přítomnosti, změní se tím zároveň její minulost...

Můj mozek tuhle knihu v některých chvílích nedával, ale stejně jsem si to užíval :) Originální a neskutečně chytré sci-fi, které bych přirovnal třeba k Interstellar nebo k Tenetu od Christophera Nolana. A pokud jste od Crouche nečetli Temnou hmotu, tak moc doporučuju, ta je podle mě pořád nejlepší - a nejpřístupnější i těm, kdo sci-fi obvykle moc nečtou.

Časovaná pecka :-) Já si dala teoretickou přípravu s Rovelliho Řádem času a vůbec nelituji - obě knížky se parádně doplňují, i když jedna je naučná a druhý thriller. Cestování v čase mě zajímá v jakékoli podobě, ne vždy se ale zpracování povede, což ale rozhodně není případ Zhrouceného času (anglický Recursion je ještě mnohem přiléhavější název, na druhou stranu chápu, že nazvat knihu v češtině Rekurze by asi nebylo dostatečně čtenářsky lákavé)... Při psaní komentáře trpím takovou podivnou rozdvojeností - nejradši bych o knížce napsala spoustu věcí, ale zároveň nechci nic prozradit těm, kteří ještě nečetli. Tak snad jen - usaďte se pohodlně a pusťte se do rozboru vzpomínek, neboť kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost :-) "Nekteré dny se cítí, jako by plul řekou. Jiné dny mu zase připadá, že klouže po klouzačce. Někdy se mu zdá, že se už všechno stalo, a jiné dny zase prožívá po nepatrných přírůstcích, jako by jeho mysl byla gramofonovou jehlou přehrávající existující desku - začátek, střed a konec. Možná naše volby a osudy byly rozhodnuty v okamžiku prvního nadechnutí. Možná je paměť oním základem, z něhož se bere čas." str. 276