Mestečko Wayward Pines

Naprosto brilantni zaver! Hvezdy nestaci :) ... strhujici, napinava, vyvazena serie s poselstvim o lidskosti, o vsem, co znamena byt clovekem... Zabalene do skveleho pribehu, v atraktivnim prostredi a zajimavymi postavami, navrh s dobrou kadenci... Sedlo mi to, na knihu budu vzpominat, byl to bajecny ctenarsky prozitek :) ... milovnikum postapo vrele doporucuji celou serii...

Možné SPOILERY!!! „Dovedeš si představit, že dostaneš takovou příležitost?“ přemítá Pilcher. „Ve světě, ze kterého jsme přišli, byl náš život tak snadný. A tak plný nespokojenosti, protože všechno bylo hrozně snadné. Jak chceš najít smysl, když jsi jeden ze sedmi miliard? Když jídlo, oblečení, všechno, co potřebuješ, je hned v sousedním supermarketu? Když otupujeme mozek všemi možnými obrazovkami a HD zábavou, abychom vůbec usnuli, smysl života, naší existence a účelu, se ztrácí.“ (s. 48) Je mi to líto, ale poslední díl mne dost zklamal. Líbilo se mi, že byla střídavě zaměřována pozornost na různé postavy. Nejvíc jsem si užila ty, které jsem neznala nebo které nedostaly v předchozích dílech tolik prostoru (např. Jennifer Roschesterová nebo Richardsonovi). Největší prostor dostal opět Ethan a ten už mne moc nezajímal. … Nevěřím tomu, že by 1800 let vydržela auta, pneumatiky určitě ne. Co se týče hibernace, tak jsem také nedostala odpovědi na všechny otázky, které mne v kontextu příběhu napadly. … Elektrický plot okolo Wayward Pines je vypnutý a do města proniklo mnoho mutantů lačnících po krvi. Co se dělo dál? Jedním slovem „jatka“. Přistihla jsem se, že si přeju, aby to býval popsal S. King. To bych si pak poslední okamžiky obyvatel městečka Pines rozhodně užila mnohem víc. „Nevděční zmetkové! Všichni byste chcípli před dvěma tisíci lety, kdyby nebylo mě [D. Pilcher]. Vytvořil jsem vám ráj. Nebe na zemi. Jsem váš bůh! A vy máte tu drzost vykopnout boha z nebe!“ (s. 251) Moje zvědavost ohledně mutantů zůstala neuspokojena. … Pořád jsem doufala, že najdou nějaký klíč ke vzájemné koexistenci. Proč autor nenabídl pohled třeba očima Margaret? … Závěr zajímavý. Vůbec mě takové řešení nenapadlo:-), ale co bylo dál, i když už bych pokračování nejspíš nečetla. Městečko Pines pro mě ztratilo své kouzlo. I partnerské vztahy mi byly více méně ukradené. Asi se zde projevil naplno můj osobní čtenářský „problém“. Jakmile poznám postavy, prostředí, atd., tak můj zájem opadá. B. Crouchovi ovšem dost neříkám a někdy si ráda přečtu Temnou hmotu:-)