Láska a ženskost z pohledu dvou zcela odlišných žen Dorota si ve vězení odpykává trest za krádeže a v jeho rámci pracuje v hospicu v klášteře boromejek. Krásná, vášnivá a bezprostřední Dorota se zde setká s nepříliš půvabnou sestrou-boromejkou Leticií, plnou pokory a lásky k Bohu, která se do kláštera uchýlila po zklamání v lásce. Obě ženy vidí u té druhé to, co jim samým chybí. Dorota podvědomě touží po klidném domově a klidném životě, Leticia touží po vášnivé lásce. Jejich setkání vede k tomu, že se obě pokusí svůj sen uskutečnit. Pamatovala si, že když k nim Dorota přišla, hned se jí nezdála, dokonce se stavěla proti tomu, aby sem tuhle dívku z ruzyňské věznice braly, připadala jí příliš sebevědomá, soběstačná, měly by přece pomáhat spíše plachým ženám, protože ženy by přece měly zůstat plaché i v téhle neklidné době. Ale líbilo se jí, jak se Dorota smála, jako smyslů zbavená a na celé kolo, a vzápětí zas upadla do toho svého polobdění polospaní, spíš spaní to bylo, taková dřímota kočičí, jako by vším kolem sebe absolutně opovrhovala.