Mám moc ráda historické romány a tenhle mě překvapil svojí autenticitou, i když je celý příběh hlavní postavy smyšlený. Lobotomie jako zázrak v léčení psychických nemocí mi vždy přišla scestná, ale hodnotit jí v rámci historie mi nepřísluší. Koneckonců ve vědě nikdy nesmí zvítězit ego nad prokazatelnými výsledky, což se tady stalo a z popisu mi lobotomie přišla jako šílená řezničina. Hlavní postavou je tu Ruth Emeraldinová, která pracuje v nemocnici, která se věnuje především psychiatrickým pacientům, v momenté, kdy se seznámí s novým doktorem, charismatickým Robertem Apterem, je její srdce ztracené. Záhy se za doktora provdá a podporovat ho v jeho kariéře. Robert vidí v lobotomii zázračný lék, a tak záhy začne pacienty operovat. Postupem času přestane Ruth zavírat oči nad následky lobotomie u svých pacientů, a začne pátrat po dalších pacientech. Další zajímavou postavou je Margaret, která trpí poporodní depresí, i jí doktor Apter navrhne jako jedinou léčbu právě lobotomii. Je jen na Ruth, aby jí zachránila. Ruth se mi jako postava líbila, protože nebyla černobílá. Slepě důvěřovala svému muži, což dělá spousta žen, ale zároveň byla cílevědomá i ve své práci a svojí pilností se dokázala dostat až na ředitelské místo. Ač nemá lékařské vzdělání, tak blaho pacientů je pro ni na prvním místě. Apter je proti tomu takový doktor řezník, nemá chirurgické vzdělání, ale neváhá operovat mozek. Nebyl mi sympatický ani na chvíli, manipulátor s egem velkým jako Amerika, bohužel mu nešlo o pacienty, ale jen o slávu a vybral si k tomu tu nejhorší možnou cestu. Autorka knihu napsala velmi čtivě, a když jí dáte šanci a překonáte prvních pár stran úvodu, tak dostanete velmi ucelený příběh s detailními popisy operačních výkonů. Kniha pro mě byla velkým překvapením a jsem ráda, že jsem si jí mohla díky #zavislackespolecnecteni přečíst. IG: vfreya_zlaskykpribehum

Příběh zpočátku plný naděje a později s tragickým rozuzlením. Četlo se dobře, děj svižně plynul.