Zasvěcení temnotou

Začátek byl hodně šílený. Ono to tedy bylo šílené až do konce, ale poměrně brzy jsem přistoupil na autorova pravidla hry. Dystopické hry, v které svérázná trojice musí navštívit cestou za pokladem sedm pražských věží. Jejich nevšední putování totiž prochází postapokalyptickou Prahou. V knize je mimo jiné spousta odkazů na alchymii, hermetismus, ezoteriku, ale také na současné, problematické trendy. Důležitou roli v tomto bláznivém příběhu mají také popeláři a Umělé Myšlení. Bavilo mě to, bylo to velmi zábavné čtení. Na závěr pochválím pěknou obálku, která mi připomíná knihy Jaroslava Foglara. No nakonec, Stínadla se tu také mihnou. Citace: Za dřevních časů jsme uctívali mnoho bohů, jenže přišel jediný Bůh ve třech podobách a všechny ostatní svrhnul. I uctívali jsme jediného trojitého Boha v chrámech modlitbami a odříkáním, jenže přišla Věda, trojjediného Boha zavraždila a sama si stoupla na jeho mrtvolu jako na podstavec. I uctívali jsme Vědu v továrnách obětováním přírody a surovin vykutaných z hlubin země, stejně jako jsme ji uctívali v nadtržištích nakupováním zbytečných a rozmařilých věcí. Jenže Věda stvořila Umělé Myšlení, a to svého stvořitele zahubilo.

Moje první kniha od autora, takže jsem neměla žádná očekávání a kniha mne příjemně překvapila, líbilo se mi prostředí i hlavní postavy, perfektní byly citáty z Příručky praktického popeláře.