Perfektní námět, perfektní rozjezd. Jakmile však dojde na zápletku, překvapivě rychle mě to přestalo bavit. Když ponechám stranou morální dilema, jestli je v pořádku, aby se policajt vydal na cestu krvavé odplaty, protože vlastní systém nefunguje – ovšem není uspokojivě vysvětleno proč, prostě se to autorovi zrovna hodí do karet – je to ve svém důsledku nudně lineární. Hrdinka si vyhlédne dvanáct zločinců, které hodlá připravit o život a následně chodí od jednoho k druhému a nejsou to zrovna dortíky, co jim doručuje. Přitom nápad se mi líbí, ale suchý akční styl, který Thomas Perry zvolil, působí až příliš průměrně, nemluvě o absurdně supermanovských schopnostech ústřední postavy. Až si člověk říká, jak mohli všichni ti padouši napáchat při svém útěku tolik zla, když proti nim už tehdy stála Leah Hawkinsová. Jako film s délkou devadesáti minut by to bylo náramně relaxační, ale tří set stránkový román toho nabízí překvapivě málo atraktivního, opomenu-li děsivost prvních čtyř kapitol.

Autorovy série mám moc ráda (hlavně ovšem indiánku, spíš než mafiány), tak jsem se s chutí vrhla na nové dílo - po dlouhých letech. Ale ouha, téma je tak brutální a přitom až neuvěřitelné, že už jsem knížku dvakrát odložila. Pokud ji vůbec dočtu, tak jen kvůli způsobům, jak hlavní hrdinka hledá své oběti. Celá premisa pečlivě připraveného útěku z věznice, zabití snad všech dozorců a tah na město s cílem jej zlikvidovat, dílem uskutečněný - vězeňská ostraha ani policie nebyly schopny zasáhnout včas a získat potřebné posily, to bylo přespříliš brutální a neuvěřitelně proveditelné, přitom líčeno zcela chladným až nezaujatým stylem... A neuvěřitelnost pokračuje s policistkou s miliónem babek z veřejných zdrojů k dispozici na likvidaci "tuctu špinavců", kteří nebyli za útěk a útok potrestáni ani po několika letech. Neuvěřitelné, nepochopitelné, neomluvitelné. Hlavní hrdinka - policistka na placené dovolené - je šikovná, ovšem dělá i chyby (mj. zaviní smrt jiné policistky jen svým vyptáváním), ale hlavně je studená jak čumák, líčena zcela bez emocí, přitom jen vztek a touha po pomstě jí může držet tak dlouho při pátrání a zabíjení... Z celého děje a použitého vypravěčského stylu se mi dělalo nevolno (proložením čtení Vlkem od Mo Hayderové jsem si nepomohla, naopak nevolnost jen posílila). K tomu velmi nepodařený překlad (včetně titulu: Maloměsto - Zapadákovy už máme, ostatně jiný název bych překladateli v tomto případě odpustila) a spousta chyb, ve výsledku hodně pod očekáváním, nad 50% nepůjdu.