Zámek z pavučiny kouzel

Po Chaloupce na muřích nožkách postupně načítám všechny ostatní knihy Andersonové, a všechny se mi líbily, i když ta první byla nejlepší. Zato Zámek je nejslabší. Četla jsem ho dlouho, snad měsíc, odbíhala k jiným knihám, nemohla jsem se začíst. Po nijakém začátku následuje špatně představitelný prostředek s přechytralou sebepoučující (výchova čtenáře) hrdinkou, která ale zároveň o sobě stále pochybuje. Konec mě vysvobodil z trápení. Sophie Andersonová je autorka jednoho tématu, které se nadmíru povedlo a ona ho rozvíjí v dalších knihách. Asi je na ni vyvíjený tlak, aby psala rychle dál, čtenáři jsou zvědaví. Já tedy také, protože i poslední vydanou knihu už mám doma. Nicméně v Zámku ztratila dech. Motivy z ruských pohádek naroubované na velšské dětství by mohly být bezednou studnicí, proto odpouštím a za nějaký čas se dám s nadějí i do té další knihy.

Opět nádhera. A pokud máte autorku načtenou, na konci vás čeká překvápko. :)