Záhada domku číslo devět

Napínavý román je vyprávěn ze současnosti a minulosti z pohledu více osob, a proto se mi některé postavy vícekrát pletly. Příběh, ve kterém se skoro po třiceti letech, pomalu odhaluje minulost dvou rodin. Hlavní osobou je vnučka Saffy, která se svým přítelem opravuje nemovitost s velkou zahradou po své babičce. Na zahradě jsou objevena dvě zakopaná těla a detektivní příběh začíná s pomocí výpovědí dementní babičky, která podzim života tráví již v ústavu. Místy se v knize opakovaly příběhy z minulosti a při výpovědi babičky byla místa, kde děj tzv. zamrzl, ono vlastně není se čemu divit, starý člověk v osmdesáti letech si již mnoho nepamatuje a nebo nechce.....

Koukám, že mám novou oblíbenou autorku! Příběh je skvěle vystavěný, napínavý a postupně graduje. Pomalejší tempo mi vůbec nevadilo, naopak se k atmosféře knihy hodilo. Jako další plus vnímám velmi dobře vystiženou atmosféru, podobně vyprávění z několika úhlů pohledu, které však nebylo matoucí. Pozitivně hodnotím také to, že jsem nenarazila na žádný nelogický zvrat za každou cenu. S autorkou jsem si nadmíru sedla, s touto detektivkou a jejími postavami jsem pár dní skutečně žila. Moc se mi to líbilo.