Za tichem - Šumava

Šumava je královna cest i záhadných příběhů. Po některých  nás provede pan Palán, který uchopil nejenom  krásu šumavských lesů, ale sblížil se i  s místními samotáři, které pravidelně navštěvoval a zde s úctou připomněl. V útlé knížce projdeme přes pohádková zákoutí, tíživé ticho hřbitovů i dobové fotografie a pozvolna se vpijeme do neobjevených cest, které tu dýchají svým vlastním rytmem. Můžeme putovat prstem po mapě, ale některá místa najdeme jen stěží. Jsou ukrytá před nezvanými návštěvníky, kteří k přírodě nechovají uctu. Jsou nejen utajená, ale povětšinou i tajemná, stejně jako ticho, které se tu rozprostírá do všech stran. Tady člověk objevuje nejen ozvěny minulosti, ale především sám sebe. Když tudy procházíte, prastarý les vás ukrývá svými větvemi, zem pod vámi ševelí o uchovaných tajemstvích a krajinou se mísí vůně, kterou jinde neucítíte. Les je tu chvílemi tak hustý a tichý, že můžete nerušeně rozjímat o vlastním životě. Při listování stránkami jsem se nechala přenést do krajiny, kudy i mě kdysi vedly toulavé boty a nepoznaná magie opět vstupovala do mé duše. Šumava se mi patrně nikdy neotevře tak jako Aleši Palánovi, ale díky jeho knihám mohu poznat střípky některých zákoutí a v tichosti rozjímat, kdy se sem opět vydám hledat vlastní souznění ... Děkuji!

S ironickou nadsázkou píše autor o své Šumavě. Ale v tom sarkastickém tónů je vlastně cítit smutek. Smutek z toho čím si Šumavská příroda i její obyvatelé museli projít a vlastně i procházejí. A ticho a klid je hledaný, ale nenalezený. Jestli tichu Šumavy kniha prospěje nevím, protože o kráse tamní přírody, i přes veškerou ironii, vypráví s velkou láskou . Je poznat, že autor má k místu silný vztah a mně se jeho vyprávění líbilo moc. Zaujaly mě i knihy, které autor jmenuje ve zdrojích. 4,5* (6/26)