Za sklem

Čtení této povídkové sbírky pro mě byl docela zajímavý zážitek. Všech sedm povídek je psáno ich-formou a sympatická mi byla i sjednocenost názvů, díky nimž si kniha drží určitou atmosféru. Jak už to tak ale u povídek bývá, ne všechny mi sedly stejně. První tři kousky byly hodně abstraktní. Sálala z nich spousta pocitů, myšlenek, ale ani po jejich dočtení jsem si nebyla jista, co mělo být pointou. Působily na mě trochu neuspořádaným dojmem. Postupně se však povaha knihy mění a povídka Za stínem pro mě byla zlomová. Od té chvíle mi forma povídek přišla uchopitelnější a témata mi byla bližší. Mrzelo mě, že alespoň některým z nich autorka nevěnovala větší prostor a nešla více do hloubky. Mnohdy se totiž věnují opravdu ožahavým tématům. Adopce, sex na jednu noc, nespravedlivé odsouzení, pedofilie, nevěra. Tohle všechno ve sbírce najdete, a to zdaleka není kompletní výčet. Nechci rozepisovat, o čem která povídka byla, abych vás nepřipravila o čtenářský zážitek. Musím ale vyzdvihnout povídku Za zdí. Opravdu na mě zapůsobila, donutila k přemýšlení a jediné její negativum pro mě byla její délka. Chtěla jsem prostě víc! Celkově si myslím, že u této sbírky hodně záleží na tom, jak komu jednotlivá témata sednou. Co uniklo mně, může na jiného zapůsobit. Jak mi autorka sama prozradila, dílo vychází i z jejích osobních zážitků a je tak docela dobře možné, že povídky, jenž mi nebyly úplně blízké, se jinému čtenáři trefí do vkusu. Přidávám i hodnocení jednotlivých povídek: ️ZA SKLEM: 60% ️ZA DVEŘMI: 40% ️ZA HRANICÍ: 40% ️ZA STÍNEM: 60% ️ZA ZDÍ: 85% ️ZA RUCE: 70% ️ZA MNOU: 70% Celkové hodnocení: 60% Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji autorce Zuzaně Holčíkové.

Sbírka povídek Za sklem pro mě byla příjemným překvapením. Každá ze sedmi povídek je svá a přesto jsou všechny provázané. Týkají se totiž lidských osudů, životů a všeho, co nás může potkat. Povídky jsou místy lehce abstraktní, aby čtenář zapojil vlastní fantazii. Dýchne na vás veliká dávka emocí, citů a přijde mi, jako kdyby autorka poodkrývala své já. Citlivé a vnímavé. A hlavně čtenář je nucen nad každou povídkou zapřemýšlet a určitě ho některé, stejně jako mě, chytnou za srdce. Mně osobně se nejvíc líbila povídka Za zdí. O osudu jedné ženy, která našla svého přítele s ní, s ženou, kterou by nejraději nikdy nepoznala...Trpký osud ji zavedl na místa, kam se nikdo z nás nikdy nechce podívat... Další povídka, která mě chytla za srdce se jmenuje Za ruce. Příběh dítěte, které vyrůstalo s nevlastním otcem a chtělo se dozvědět o svém biologickém otci. Tento příběh je napsaný tak citlivě, s obrovskou hloubkou, že musí zasáhnout každého čtenáře. I ostatní povídky mají své kouzlo, ale tyto dvě mě zasáhly nejvíc a budu si je vždy s touto knížkou spojovat.