Devadesátky. Období poslední dobou hodně skloňované, protože lidi rádi vzpomínají a nechtějí zapomenou na roky, kdy jsme se stali samostatným státem a žilo se nám prostě skvěle. A tak je to i v knize, která nás zavede na přelom roku 1992-1993, kdy vznikne samostatná Česká republika. Novinář Daniel, který je hlavní postavou této knihy, odlétá na ostrov Tenerife, aby zde sepsal reportáž o životě a tradicích místních lidí. Těší se, jak se mezi novináři vyšvihne svými skvělými fotografiemi a článkem. Daniel je takový sebestředný namachrovaný týpek milující sarkasmus, ale ne vždy je zcela pochopen svým okolím. Jeho přítelkyně Veronika je vylíčena jako infantilní hloupoučká slečinka. Nebo aspoň mě to tak přišlo a fakt jsem nad jejími dopisy, které posílala na Tenerife pro Daniela, žasla. Danielův pobyt na ostrově je všechno možné jen ne práce. Slibuje si, jak bude fotit a psát. Ač se snaží, tak cesta k sepsání reportáže je trochu trnitá. Potkává zde partu několika lidí s kterými se spřátelí a prožívá s nimi několik společných dní, kdy se vzájemně poznávají. Jasně, Daniel je chlap a má své potřeby, ale fakt mi svým chováním lezl na nervy. Jak utržený ze řetězu. Líbilo  se mi však zamyšlení všech přátel nad tím, jak bude naše republika vypadat za třicet let. To bylo místy i velice úsměvné. Třeba v názorech na mobilní telefony a nebo internet, který byl zrovna v plenkách. Jelikož je autor psycholog, tak dokázal skvěle vylíčit povahy a chování jednotlivých postav. Závěr se mi moc líbil, ale ráda bych o Danielovi četla dál a ač mi chvílemi lezl krkem, tak jsem si ho přeci jen v něčem oblíbila. Jako kamarád na pokec super, ale chlap pro život, nikdy.

Porevolučních příběhů je v knihkupectvích jako šafránu, když jsem tedy dostala možnost přečíst si novinku od Adama Suchého, neváhala jsem ani minutu. S hlavním hrdinou, novinářem Danielem, se setkáme na konci roku 1992, kdy se vydává na pracovní cestu na Tenerife, aby napsal reportáž a nalákal tak české turistiky, aby strávili dovolenou zrovna na tomto ostrově. Daniel ovšem najde i něco jiného, než materiály pro svůj článek... V jedné recenzi jsem četla přirovnání, že tato kniha je jako Účastníci zájezdu. Pravda je, že se zde seznámíme se všemi "účastníky zájezdu", se kterými Daniel na Tenerife odletěl, oproti známé komedii ale v tomhle příběhů nadzvedneme pokličku trochu víc a krom vtipných příhod nakoukneme i trochu hlouběji a zjistíme, že každý má vlastně nějaké své trable. Navíc zde není tolik bizarních scén. Za námět má u mě autor velký palec nahoru, samotné zpracování už pro mě ale bylo trochu slabší. Prostřední částí knihy jsem se musela trochu prokousávat a některé pasáže pro mě byly poněkud nezáživné. Moc mě ale bavilo zavzpomínat na divoké začátky devadesátek, kdy hlavní hrdinové nedokáží pochopit, k čemu by jim byl takový internet nebo mobil dobrý. Skvělé taky bylo zjistit, jak v této době vlastně fungovala novinařina. Suma sumárum hodnotím knížku jako lepší průměr, který by mohl "pamětníkům" připadat jako milá vzpomínka