Volání hvězd

Nevěděla jsem, co mám od knihy očekávat, ale ve finále musím otevřeně přiznat, že mě doslova rozsekala na malé kousíčky - což se stává velice vzácně. Její děj se odehrává v irském Dublinu v době končící první světové války a právě probíhající epidemie španělské chřipky. Příběh zdravotní sestry Julie Powerové a jejích kolegyň, tedy mladé dobrovolnice Birdie Sweeneyové nebo doktorky Kathleen Lynnové byl tak nekonečně smutný, a osudy jejich pacientek často tragické. Za sebe jsem s většinou z nich dokázala soucítit, a proto mi téměř slzy tekly proudem, když jejich úděl skončil smrtí jich samotných či jejich děťátka. Kromě toho jsem se mohla jen domýšlet, jaký bude například další život maličkého Barnabáše i ostatních. No a když se smrtelnou nemocí nakazí také Birdie, bylo mi víc než jasné, že tohle nemůže skončit dobře... Každopádně na tuto knihu hned tak nezapomenu, stále ještě ve mně rezonuje, a tak ji nemohu hodnotit jinak než plným počtem a doporučit.

Malokedy sa mi stáva, že po dočítaní knihy iba sedím pohltená jej príbehom. Dej sa odohráva počas jednej z menej známych, no o to desivejších pandémií minulého storočia, a nejde tu iba o historický pohľad, ale kniha ma vtiahla aj do života ľudí, ktorí v tichosti a bez slávy bojovali za záchranu druhých. Julia Powerová, hlavná hrdinka, mi dlho ostane v pamäti nielen, ako tradičná hrdinka s lesklým brnením, ale aj ako žena, ktorá si dokázala zachovať ľudskosť aj tam, kde na ňu nikto nemyslel. Autorka mi pripomenula, že história nie je len súbor faktov, ale aj spleť hlasov, ktoré si zaslúžia byť vypočuté, i keď často hovoria len tichým šepotom. A možno práve preto je táto kniha taká silná, pretože nehučí do sveta, ale prehovára ticho a pritom nekompromisne. Dôraz je o to silnejší, lebo nedávno sme sami prekonávali podobnú pandémiu, ktorej dôsledky pociťujeme dodnes.