Voda

Tuto knihu napsal muž ??? Vůbec jsem netušila do čeho jdu, je to hodně kontroverzní, psychologické drama, při kterém se každé matce zatne pěst a začne přemýšlet, jestli zná muže, vedle kterého žije. Tato kniha stojí za přečtení. Celá ta záležitost s dvanácti učedníky mě vždycky znepokojovala, to zavilé mužské společenství, rozhodnutí vyloučit ze svých řad ženy, které je provázelo od samého počátku. Z většiny se, myslím, stali svatí, ale bránilo jim to snad v tom chlípně civět na ženy, které jim podávaly jídlo, nebo častovat dívky na ulici oplzlými poznámkami? Přestal Jakub dávat pozor během kázání na hoře, protože jeho pozornost upoutala ňadra dívky, která seděla kousek od něj? Odloudil Jan během svatby v Káně mladou služebnou do předsálí a tiskl se k ní, nedbaje jejích úpěnlivých proseb, aby ji nechal jít? A co Ondřej, Matouš či Jidáš Iškariotský? Brali si i oni ženy bez jejich svolení, rvali svoje nemyté části do jejich zdráhavých těl, kdykoliv se jim zachtělo? Tihle muži, všichni ti zkurvení muži. Svatořečení a uctívaní a ctění po dva tisíce let. A přitom to byly ženy, jedině ženy, kdo Ho provázel až do samého konce, když Ho muži zradili, zapřeli Ho, prchali od Něj, sebrali svých třicet stříbrných za to, že Ho udali. Tady je Veronika, která mu otírá tvář. Tady jsou ženy Jeruzaléma, které Ho vítají, když nese svůj kříž. Tady stojí Marie, plačící u paty kříže. Věrné ženy, zrádní a nevěrní muži. Ty první sbírají jeho špinavé, zakrvácené šaty, ti druzí budou svatořečení...

Těžké téma týkající se ženy násilníka a navozující otázky o druhotné oběti nebo spolupachatelství.. Přitom jsem cítila, že autor mohl věnovat "Vodě" trochu více péče. Atmosféra života na ostrově je popsaná působivě, ale všechno ostatní je jen jakoby načrtnuté a málo propracované. Především dcery by si zasloužily pár stránek navíc.