Vlčí štěstí

Moje první kniha od Paola Cognettiho a určitě ne poslední. Bylo to takové pohlazení na duši. Děj je pozvolný, popisuje krátký úsek života ne moc úspěšného spisovatele Fausta. Ten začne pracovat jako kuchař v horské vesnici Fontana Fredda. Potkává se zde se servírkou Silvií, takže se zde rýsuje i milostná linka. Ale nepřevládá (chválabohu). Více času je věnováno okolní přírodě, svérázným lidem a jak už to v horách bývá, i tragédiím. Někdy si za ně mohou lidé sami, někdy to zaviní počasí, často obé dohromady. Život zde plyne zdánlivě poklidně, vesničané jsou spjati s okolní přírodou. A právě ten poutavý, poetický popis toho soužití mne zaujal nejvíc.

Hory jsou uhrančivé, ale i nelítostné. Lidé, kteří v nich pobývají se vyčleňují. Jaké je velké množství stromů v nížinách, tak čím výše se dostáváme, tím počet klesá - stejně tak lidí. Líbí se mi myšlenka, že když nám něco brání cestovat, nebo posouvat se horizontálně, tak máme někdy možnost uchýlit se k vertikálnímu dobrodružství. Romantika horalů, spaní pod širákem a ochočení přírody je z velké míry ztracena vinou turistů a přelidnění, ale představa pobývání i zimní termíny někde vysoko v horské chatě rozhodně nadchne. Bude to nelehké, ale určitě formující. Rád bych si to vyzkoušel na nějaký čas, aspoň někde v Tatrách, taky vařit, starat se o chod, mít jen hrstku lidí kolem, čas na pozorování okolí, nic neuspěchat, za ničím zbytečným se nehnat. Musím ale napsat, že mi tam chyběl děj. Nirmal Parja 30.7.26