Vesnice ve třetí říši

Mikrohistorie alpské venice na pozadí velké historie, od nástupu fašismmu po konec války. Díky koktejlu dokumentů, novinových článků, vzpomínek i deníků, mě nejvíce zaujaly zápisky vojáka z tažení na východní frontě, dokázla autorka vykreslit osudy obyvatel Obersdorfu. Ať již fanatiků, těch, kteří uvěřili i těch, kteří vzdorovali a nenchali se usmýkat většinou. To, čím se tato kniha odlišuje od ostatních je vykreslení atmosféry vesnice s postupující válkou, přelévání postojů jejích obyvatel je popsáno platicky a v některých momentech jsem měla při čtení dojem, že jsem se tam ocitla také.

Jak málo stačí, aby se jeden z nejkulturnějších národů Evropy změnil v bestie. Pořád si kladete otázku, jak je to možné? Proč byl přerod z demokracie k nacismu tak rychlý? Jak se podařilo Hitlerovi a jeho NSDAP tak snadno ovládnout celou zemi a duši národa? Tato kniha odpovědi přináší. Na základě archivů, úředních dokumentů, korespondence i osobních vzpomínek sepsala unikátní kroniku bavorské obce Obersdorf v období, které lze označit za nejhorší v historii tohoto alpského turistického centra. Na životě a osudu této obce ukazuje, jak nacismus změnil myšlení lidí, obyčejných bavorských sedláků a řemeslníků. Nálada v Německu se po podpisu Versailleské smlouvy v roce 1919 propadla do zoufalství. „Sotva lze zveličovat šok a nevíru, jaké se rozšířily mezi obyčejnými Němci, když vešly ve známost její podmínky. Věřili, že prohráli čestně. Většina lidí byla naprosto nepřipravená na ponížení, jaké jim smlouva přivodila. Německo přišlo o všechny kolonie, průmyslové oblasti měly zůstat 15 let pod cizí správou a musely se vydat obrovské částky na reparace.“ Celá země se stala světovým vyvrhelem. Nacisté v letních volbách roku 1932 zaznamenali přesvědčivý úspěch, ale nadpoloviční většinou hlasů nevládli. Žádná ze stran nebyla schopna vytvořit koalici, takže se 6. listopadu konaly další volby. To byly až do roku 1949 poslední svobodné a spravedlivé volby v Německu. Nacistům přinesly hořké zklamání, protože v nich ztratili dva miliony hlasů. „Přestože Hitler v Říšském sněmu ztratil 34 křesel, nadále se hodlal chopit moci. Je jednou z nejnešťastnějších ironií dějin, že právě Hindenburg (prezident), jenž se podruhé ucházel o prezidentský úřad jen proto, aby zastavil Hitlera, se nakonec měl stát tím, kdo ho jmenoval kancléřem. Během politických machinací po volbách se Hindenburg nechal přemluvit, že nejsnáze Hitlera zkrotí, když z něj udělá kancléře v rámci koaliční vlády." Tak se stal Hitler kancléřem. Po smrti Hindenburga sloučil obě funkce v jednu. Nyní sledujte, jak šlo všechno velmi rychle. Hitler vyhlásil na 5. březen 1933 další volby, které po brutální kampani, násilí na politických oponentech, řádění SA, každodenní demonstraci síly prostřednictvím pochodů v uniformách s pochodněmi a po požáru Říšského sněmu přesvědčivě vyhrál. „Dne 22. března, pouhých sedmnáct dnů po volbách nacisté v Dachau otevřeli první koncentrační tábor.“ Rozhodující byly dva klíčové zákony: zmocňovací a o centralizaci. 23. března 1933 vstoupil v platnost zmocňovací zákon, který svěřoval Hitlerovi plnou moc vládnout Německu bez Říšského sněmu. Totalita se tak stala součástí zákona. Ve dnech 31. března a 7. dubna vstoupily v planost dva zákony o centralizaci. „Tyto zákony stanovily, že všechny dosavadní státní a místní úřady, stejně tak všechny spolky a společnosti tvořící páteř německé společnosti, se do 30. dubna musí rozpustit a reformovat k obrazu nacistů.“ Zákony sloužily k tomu, aby chapadla nacismu dosáhla i do těch největších zákoutí společnosti." 14. července 1933 vstoupil v platnost zákon, podle něhož se NSDAP stala jedinou legální politickou stranou. "Německo bylo zemí svazů, společností a spolků a vláda po nich požadovala, aby se podrobily centralizaci. Ve čtyřtisícovém Obersdorfu bylo takových spolků padesát." Tři měsíce od voleb byly i menší obce plně nacifikovány. Začal se uplatňovat Führerprinzip (vůdcovský), tj. že rozhodovali předsedové nebo starostové bez předsednictva nebo radních. „Führerprinzip nahradil hlasování coby základní princip rozhodování ve všech orgánech společenského života.“ Politické klima se všemožnými předpisy a pravidly umožnilo jeho zneužívání například v konkurenčním boji. „Všudypřítomní informátoři pořád slídili, jak by mohli přijít k odměně“ za nahlášení prohřešků sousedů proti nacistickým nařízením. „Lidé povzbuzovaní propagandou, Gestapem, peněžitou odměnou, měli spoustu důvodů, proč pečlivě sledovat sousedy a donášet na ty, které neměli rádi nebo je podezřívali z porušování předpisů. Pokud tato atmosféra špehování obyčejným Němcům znepříjemňovala život, pro židovské obyvatelstvo měla nekonečně děsivější důsledky.“ Zhruba 300 tisíc Židů před začátkem války emigrovalo. Horská divize, ve které sloužili muži z Obersdorfu (fyzicky zdatní a navyklí na vysokohorské podmínky), operovala postupně v Polsku, Rusku, později v Řecku a na Balkáně. „Během tohoto postupu na východ tito vojáci zavraždili více než 60 tisíc lidí. Vyvstává tedy otázka, jak je možné, že muži, kteří se v prvních fázích invaze dělili o jídlo s polskými dětmi, pouhých pár týdnů nato masakrovali své bližní v takovém měřítku.“ Němci pochopili, že „bezprostřední nebezpečí jim nehrozí v první řadě od Židů a bolševiků, nýbrž od udavačů žijících mezi nimi. Rozhodně stojí za přečtení.