Cestovatelé ve Třetí říši

Tam kde se pálí knihy, se na konci pálí i lidé, řekl kdysi německý literát H. Heine a nebyl daleko od pravdy. První masové pálení knih v Německu za požehnání NSDAP, studentských spolků proběhlo 10. května 1933 ve dvaceti městech. V Berlíně Goebbeles ve svém projevu mluvil o dekadenci a morálním úpadku, bylo vyřazeno kolem 300 autorů z celého světa, většinou židovských a protiválečně zaměřených. Jedna z prvních větších akcí nacistů , která byla zveřejněna ve světovém tisku a odsouzena pokrokovými lidmi světa. Reputaci si napravilo nacistické Německo pořádáním olympijských her v roce 1936 . Žádná země od dob starověkého Řecka nevystihla pravého olympijského ducha jako Německo, tyto slova pronesl předseda olympijského výboru, Američan A. Brundage, nikoliv Goebbeles. Mnozí cizinci navštěvovali Německo z profesních důvodů, jiní jako turisté si zde prostě chtěli užít dovolenou. Celá kniha je pohledem většinou Britů a Američanů na Německo od Výmarské republiky až po nástup nacistů v roce 1933 do začátku světové války. Pár stránek je věnováno vzpomínkám cizinců, kteří žili třeba v Berlíně v průběhu války. Většinou jde o velmi pozitivní ohlasy, v USA docházelo v té době k pronásledování černochů i lynčování, takže postavení Židů v Německu v USA na pár výjimek zpočátky vlády nacistů nijak zvlášť neřešili. Němci byli vnímáni jako pracovitý, pořádkumilný národ, kterým Hitler předložil směs diktatuty, vlastenectví a národní obrody. Západní mocnosti považovali Německo za obranou linii proti Antikristovi světového komunismu. Autorka vycházela z mnoha zdrojů , které jsou uvedeny na konci knihy, poutavě napsáno a slušně vytvořený obraz tehdejšího Německa a jeho obyvatel.

Vskutku dobrý nápad, předválečný třetí rajch jako turistická destinace v podání očitých svědků. Je docela poučné číst, jak snadno se dají lidé ošálit, jak dokáží vytěsnit nebo omluvit viditelně špatné a zlé věci, a hledat na ďáblovi jeho pozitivní stránky. Je to spíš pro historiky a zájemce o reálie nacismu, ale kdo si tam občas dokáže představit komunismus místo nacismu, objeví docela zajímavé paralely. Člověk by řekl, že příště už na špek neskočíme, ale skáčeme zas a zas.