Věřte mi

Začátek knihy mi přišel jako lehký průměr. Detektivy jsem si představovala jako agenty z 90. let akorát s mobily, a tak nějak jsem se dějem prokousávala. Pak ale přišel pád letadla a Tom Curry se objeví na pustém ostrově. A tady to konečně začalo. Bylo to tajemné, zmatené, a čím víc se tím člověk prokousával, tím lepší to bylo. Boj dobra proti zlu startuje a Tomovi Currymu začaly odtikávat hodiny. Celý příběh mě opravdu mile překvapil a nečekala jsem až takové tajemno. A co opravdu musím vypíchnout, tak je autorova slovní zásoba. Klobouk dolů. Musím tady zmínit alespoň jednu citaci: „Náhle jsem si připadal jako nepatrný plankton, který se ocitnul v útrobách plejtváka obrovského.“ Za mě je tohle neskutečné spojení a kolikrát jsem se musela vracet a některé věty znovu a znovu přečíst, jak mě fascinovala slovní spojení.