Věřil jsem, že to musí jít lepší cestou

Autorka napsala knihu rozhovor s profesorem Janem Starým. Kapacitou v oboru dětské onkologie a leukémie. Kniha začíná otázkami na jeho dětství a studentský život. Posléze jeho začátky na medině a postupná kariéra lékaře, vědce a profesora nových mediků. Začátky v 70 letech 20 století nebyly nic moc. O leukémii se mnoho nevědělo, komunistická době tomu nepřispívala, nemohlo se cestovat a učit se na kongresu od zahraničních lékařů, kteří byli v mnohém napřed. Nebyli léky ani mnoho prostředků na výzkum. Nevzdal to, stále se něčemu novému učil a vzdělával se. Po revoluci 1989, kdy se otevřely brány do Evropy, mohl začít spolupracovat s kolegy v zahraničí. Jezdil na vědecké kongresy, psal články, studoval případy svých pacientů a učil se z chyb. Vedl statistiky, prosadil transplantaci kostní dřeně, která v Čechách nebyla schválená a začal jí provádět u svých pacientů. Byl více v práci než doma. V zahraničí, v laboratoři, na klinice. Toto povolání nejde brát jen jako zaměstnání. Je to především poslání a talent, který nemá každý. Petra Dvořáková dala rozhovoru svůj spisovatelský um a vyšla z toho kniha, kterou si přečte rád i běžný laik. Nebo rodiče pacientů, kteří uvidí velkou naději u svého dítěte na vyléčení. Medicína udělala a stále dělá velké pokroky ve vědě a v léčení. Kniha se mi líbila včetně doslovu autorky. Děkuji za takové rozhovory!

4.2. Světový den boje proti rakovině V České republice je a bylo vždy mnoho vynikajících lékařů v různých medicinských oborech. Je mi velmi líto, že jim není věnovaná zasloužená pozornost, z mého pohledu je to čirý nevděk a neúcta celé naší společnosti ke skutečným hodnotám. Paní Dvořáková nás formou rozhovoru seznamuje s panem profesorem Janem Starým a já jsem se ve vzpomínkách díky tomu vrátila do svého dětství a dospívání. Lítání venku, čtení dobrodružné literatury a později bigbít ( u mě Radio Luxembourg) a dnes vyhledávání hudebních vykopávek a návštěvy koncertů ( Paul Mc Carty i Leonard Cohen také). Ano i já miluji turistiku, ale před ploužením se krajinou na běžkách ( nemohu to ve svém případě nazvat běháním) také dávám přednost sjíždění sjezdovek. A kouření? S tím jsem na rozdíl od pana profesora neskončila. Ale to jistě přijde s věkem, přibývajícími chorobami a ostrakizací kuřáků na všech frontách. " To je zajímavý, že i inteligentní lidi přestanou kouřit teprve, až když mají malér". A že určitě přijde... Vzpomínky na doby studia, bydlení na koleji, první rok v Praze....ach jo, to byly časy. Ale " medina" byla nejnáročnější. Studenti opravdu dřeli v pravém slova smyslu. Ii. část knihy se jmenuje Na prahu naděje a pojednává o konci studentských let a vstupu do pracovního procesu.... Musela bych opsat celou knihu o skromném člověku, pediatrovi a boji s leukemií. Doporučuji všem a děkuji paní Dvořákové i za povídku Magdička, která je o socialistickém zdravotnictví a jedné velmi nemocné holčičce. Strhující a dechberouci příběh. ALE: Byla první! " Když jsem začínal, tak na leukémii skoro všechny děti zemřely. Dnes skoro všechny přežijí". prof. MUDr. Jan Starý, DrSc.