Veľkí optimisti

Párkrát se mi zaleskly oči. Kniha má tři linie: jednu smutnou, druhou smutnější a třetí obklopenou umíráním a beznadějí. Naštěstí se ta první týká umění a odlehčuje atmosféru ostatních dvou, Chicaga a Paříže. Stojí za přečtení.

“Když člověk má někoho ztratit, vrhne to na všechno úplně nový světlo.” “My optimisty jsme si už nějakou zkouškou prošli a každý den znovu vstaneme, protože věříme, že dokážeme nějak zařídit, aby se to neopakovalo.” První dějová linka nás zavádí do poloviny osmdesátých let do Chicaga. Hlavní postavou je Yal, který se zabývá galerijní akvizicí a podaří se mu dostat mimořádnou sbírku obrazu do jejich galerii. Jenže radost netrvá příliš dlouho, protože je to období, kdy vypukne a velmi rychle se šíří epidemie AIDS. Sám je totiž gay a velmi těžce snáší tuto situaci, když onemocní jeho partner a další přátelé. Naštěstí mu ale pomáhá jeho kamarádka Fiona. Dalšího dějová se odehrává v současnosti v roce 2015 a hlavní postavou je právě zmiňovaná Fiona. Její dospělá dcera se ztratila, ale Fioně se to nezdá. A když zahlédne jakési video, začne po dceři pátrat. Dostane se až do Paříže, kde by mohla její dcera Claire žít. Ani pro ní to není lehké období a dost často se vrátí vrací ve vzpomínkách do minulosti a myslí na své přátele a rodinu. Za mě jsou skvěle popsaná 80. léta, především pak postavení gayů a jejich život. A vlastně i pocity hlavních postav. Oba se snaží být optimisté a najít to dobré, ale ne vždy se jim to ale daří. Místy jsem se úplně nedokázala začíst a ponořit do příběhu. Nicméně tím nechci říct, že by byl příběh špatný, naopak. S hlavními postavami zažijete pocit smutku, nejistoty, ale i naděje. Je to ale i o přátelství a vztazích. Za mě je dobré o knize po přečtení s odstupem pár dní trochu popřemýšlet - možná ji tak dokážete více ocenit stejně jako já.