V tónech duše

"Proč říkáš, že jsem tvůj anděl?" Na přísné tváři se ukázal něžný úsměv doprovázený dvěma dolíčky. "Protože jsi mi do života vrátila světlo." Krásné pokračování, ve kterém tentokrát druhou šanci dostal Tyson, a to díky krásné Amari, jejíž čisté srdce zachránilo to jeho. Ale nebyl to jen Tyson, kdo byl zachráněn, byla to i Amari, jejíž život se díky němu stal opravdu její. Už se těším na "Jeho dotek" - příběh Abela a Reida.

5/5 Jsou knihy, které si zamilujete kvůli příběhu. A pak jsou knihy, které si zamilujete kvůli postavám. V tónech duše od Annory Nesty je přesně ten druhý případ. Když jsem v prvním díle poznala Tysona, okamžitě se zařadil mezi postavy, které jsem neměla ráda. Chápala jsem jeho bolest, chápala jsem, proč jednal tak, jak jednal, ale nedokázala jsem se do něj vcítit. Neznala jsem jeho příběh. A právě ten nám Annora v této knize odhaluje. Ukazuje Tysonovu minulost ještě před adopcí, jeho boj se závislostí, pokusem o sebevraždu i každodenní snahu znovu začít žít. Postupně z černobílého světa plného bolesti nechává vznikat svět, ve kterém se znovu objevují barvy, naděje a důvod pokračovat dál. Na druhé straně stojí Amari. Na první pohled má všechno – talent, podporu i dokonale naplánovanou budoucnost. Jenže právě v tom spočívá její největší vězení. Celý život se snaží naplnit očekávání své rodiny, být dokonalá a nezklamat. Zapomněla ale přemýšlet nad tím, co vlastně chce ona sama. A právě proto si Tyson a Amari tolik rozumí. Každý bojuje s úplně jinou temnotou, přesto se navzájem dokážou pochopit lépe než kdokoliv jiný. Tyson vedle Amari poprvé nemá pocit, že s ním všichni zachází jako s porcelánem. Ona jako jediná nevidí jeho minulost, ale člověka, kterým právě je. A díky ní znovu nachází chuť žít. Nesmírně se mi líbilo, jak autorka vykreslila Tysonovy myšlenky, strachy i vztek. Nebyl to jen “ten problémový kluk” z prvního dílu. Najednou jsem chápala každé jeho rozhodnutí, cítila s ním a přála jsem mu, aby konečně našel klid. Stejně jako v první knize mě nadchly i vedlejší postavy. Annora jim dokáže dát tolik prostoru a osobnosti, že si je člověk oblíbí stejně jako hlavní hrdiny. A přestože jsem si první díl s Nicholasem a Evelyn nesmírně užila, musím přiznat, že Tysonův příběh mě zasáhl ještě o něco víc. Působil na mě syrověji, uvěřitelněji a emocionálně silněji. Možná v něm není tolik spicy scén jako v prvním díle, ale vůbec mi nechyběly. Emoce tentokrát hrály hlavní roli. Annora pro mě zůstává srdcovou autorkou. Byla to právě ona, kdo mě přivedl k českým autorům, a díky ní jsem objevila, kolik úžasných příběhů u nás vzniká. Její styl psaní je neuvěřitelně čtivý, citlivý a pokaždé ve mně zanechá něco, na co jen tak nezapomenu. Pokud jste po prvním díle váhali, jestli dát Tysonovi šanci, věřte mi… zaslouží si ji. V tónech duše je za mě nádherný příběh o bolesti, naději, druhých šancích a o tom, že i člověk, který už dávno přestal věřit ve světlo, může znovu najít důvod žít. /5