Děj aknihy je z prostředí Šumavy, kdy roku 1870 se přehnala nevídaná vichřice, jenž místní nematovali. Po dvou letech napadají živé a poražené stromy kůrovec - nazývaný zlatým broučkem. V knize je nádherně popsaná krajina ve všech ročních období. Autor jí popisuje, takovou jaká příroda umí být - krásná ale i zrádná. Určitě i nadále by toto dílo mělo být povinnou četbou, aby příští generace neopomněla, jak se dříve žilo, kolik práce, a to nejen na statku, museli všichni členy rodiny zastávat. Děj se motá kolem sedlácké rodiny Podhamerských, hlavně otce a jeho dcer. Vadilo mi, jak hrubě se dcery k otci chovaly, neměly žádnou úctu, ale on si je tak vychoval, měl taktéž pěkně ostrý jazýček. Zde zapadá přísloví: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.

Toto volné pokračování ze života na Šumavě koncem 19. st. mě bavilo snad ještě více, než první díl: Ze světa lesních samot. Pokračování, je spíše místopisné, nežli založeno na lidských osudech, ale i tak je to moc krásný kus fortelné literární zábavy. Autor nádherně popisuje místní krajinu, přírodu, ale i lidi a jejich osudy. A že nebylo ani moc co závidět, pochopí každý, kdo kihu četl. Na jedné straně práce a za ní pěkné peníze, díky přírodní katastrofě nebývalých rozměrů. Na straně druhé nerozum a hýření, pýcha, zpupnost a k tomu všemu se přidají něštěstí a nehody vis maior a je z toho román nadmíru úspěšný. Můžu jen doporučit.