V cizím zájmu

Autorova prvotina se mi líbila o poznání víc (přestože si z ní nepamatuji zhola nic). Tady mi to připadalo všechno přehnané, teatrální plné velkých gest a řečí. Sám špion v poli (notabene povolán z důchodu) dostane za úkol řešit nejstrašlivější případ krtka v dějinách Británie, dubléra najatého KGB před pádem železné opony a pěstovaného po 30 let, aby zasáhl nejhorším způsobem nejvyšší politicko-vojensko-mocenské kruhy... Některé prvky luštění, kdo a proč za tím vším je, se mi i líbily, ale celkově to na mne dělalo dojem téměř špatné parodie na špionážní román. I když závěrečnému odhalení se už nemůžu divit... 65% "Samota je nemírně svůdná síla. Nejprve člověka ovine něžně a potom tak dychtivě, že jakákoli jiná alternativa působí křiklavě a beztvaře. Samota skýtá moc." "Typicky anglický neduh... myslet si, že i z těch nejsmrtelnějších situací se člověk vykroutí snahou o humor." "Pravda je k ničemu, ledaže byste ji dokázal." "Amatéři dělají to, co se očekává, Špioni dělají oka," I z těhle vyzobaných mouder čpí jistá afektovanost, a to mi na knize vadilo nejvíc. Osobně mi rozhodně moc nepomohlo, že jsem ji četla v podstatě společně se špičkovým špionážním thrillerem Ta druhá žena, který popisoval stejnou dobu a mířil stejným směrem, byť mnohem komplexněji a věrohodněji.

Čtivé, leč plné chyb. Hlavní hrdina najde jakýsi kód, na který hledí, dokud si jej pečlivě uloží do paměti. Navzdory tomu (a opětovnému připomenutí jeho fotografické paměti) kód třikrát (!!!) na veřejnosti vytáhne, aby se na něj opět podíval. Odnese knihu z veřejné knihovny, aniž by se spustil alarm. A takhle bych mohla pokračovat. Sečteno podtrženo, čtivá pohádka, ale autor si z hlediska tématu vzal moc velké sousto a uvěřitelné to nebylo ani omylem.