Životní cesta Rudolfa Vrby. Kniha je členěna na čtyři části , zabývá se Rudolfovým životem před Osvětimí , v Osvětimi a co se vše odehrálo po Osvětimi . V knize vzpomínají ex-manželky, přátelé .. vzpomínají i na to co se Rudolfovi honilo hlavou, i když Osvětim fyzicky dávno opustil , duše a mysl zůstala a stále si nesl svoje démony, kteří mu ničili život jako mnoha dalším přeživším ... Nicméně doporučuji před toutou knihou přečíst Vrbovu knihu "Utekl jsem z Osvětimi" ( je nově zfilmována , poměrně autenticky) ale i "Co Dante neviděl" ... Půjčeno z knihovny.

Jméno Rudolf Vrba mi nebylo neznámé, nicméně jsem doposud nečetla žádnou knihu, která by se zabývala jeho životem. Autor mapuje Vrbův život od dětství a mládí, přes pobyt v Osvětimi, útěk, poválečné aktivity až do jeho smrti v březnu 2006. Sama pro sebe jsem si knihu rozdělila na dvě poloviny část před útěkem a část od samotného útěku do konce. První polovina na mě působila trochu kostrbatě. Možná to bylo tím, že autor je novinář a v okamžiku, kdy měl propojit fakta s nějakými pocity či emocemi hlavní postavy, tak to prostě nefungovalo. Vím, že překlad ani korektura textu nejsou jednoduchou záležitostí, leč nějaké nedostatky v tomto ohledu byly a celý text pak na mě působil trochu nekompaktně. Navíc mi bylo líto, že pro zdůraznění jakékoli příšernosti, využil autor zmínku o dětech, mnohdy i několikrát po sobě. Druhá polovina, útěkem počínaje, už pro mě byla stravitelnější i přínosnější. Nejspíš za to může skutečnost, že se autor více zaměřil na práci s různými fakty. Překvapilo mě, že ačkoli Vrba a jeho společník vynesli na světlo první popis všeho, co se v Osvětimi děje, nebyla jejich zprávě přikládána důležitost, kterou si nepochybně zasloužila, výpovědi byly často zpochybňovány a celý proces její distribuce na patřičná místa byl velmi pomalý. Díky této knize vnímám Rudolfa Vrbu jako statečného muže, který výrazně zasáhl do historie a zároveň jako muže, jež se celoživotně potýkal s nejrůznějšími soudy z řad veřejností a zároveň bojoval s přízraky minulosti, které se výrazně podepsaly na jeho osobnosti, ačkoli si to on sám nejspíš nechtěl úplně připustit. Hodnotím 3,5*/5*